psavec: možná že smrt je právě ten most víš.) od sebe neutečem patří k nám

sverakk : no neřekla bych že po smrti bude ticho v tom si moc jistá nejsem, ví to jen ti kdo už tu nejsou co tam vlastně je.

Bezva

Pěkné vzpomínání.

Jednoduché jako facka. Beru..... .

Co na to říci? Chválit nemohu, hanět nechci. Asi tak .... .

Pravda povedené

To by mohla použít nějaká politická strana na kampaň

zaseja: Psavec: Dandy: Díky

Hezká jarní náladovka.

Jo, je to lepší /sám vidíš, že ano/ , ale pokoušel jsem se o změnu i já sám, jenže jsem s tím ani malinko nepohnul . Chtělo by to asi celé překopat A za toho skřehotálka se omlouvám.
Mé dílo je Ti plně k dispozici, trhej a nič, co zasloužím. Vojta.

Dandy : děkuji za milou větu.

Pěkná.
Umělá bez citu.
Opratí ní ma vsobě kus ledu něco krásného

wojta: máš pravdu, zkrátil jsem to, nic to ale nemění na mém hodnocení tvého díla

Psavec : jak píšeš, ano. Děkuji.

Mlčeti Zlato : Zlato, napsáno krásně. Děkuji.

Á, pán je urážlivý.... . Nesežral jsem všechnu moudrost Světa, ale je to myšleno, jako podpora Tvé tvorby, nikterak jinak.
Největší cenzor by měl být stejně autor sám. Vylepšovat, být stále nespokojen, jako sportovec bojovat stále více a dále.

Milý Skřehotálku /kekebreke/, máš svou i když trochu drsnou pravdu, za kterou Ti dík / i ostatním /, ale právě proto jsou ty dvě strany mince- autor a kritik, které se prolínají v neustálém jsoucnu bytí a zápasí o pozornost čtenáře.

...že by měli v pičínské hospodě Pálavu?

Umělé inteligenci chybí cit, to je její nedostatek.