Akaia: :D :D V jednoduchosti je krása. Občas. :D Víš co je vtipný? Že já mám zase v poslední době pocit, že píšu moc jednoduše, průhledně. Ty to máš evidentně zase naopak. To jsme celý my :D

Leslie: Ale takhle to mám pořád :D Mně prostě jasně řečené vždycky přijde trapný :D Až moc jednoduchý, třeba ve škole jsem si tím pokaždý bezkonkurenčně zavařila :D

Akaia: Já vím právě :D Proto jsem se snažila poukázat na to, že při pohledu z vnějšku to tak úplně jasný není. :D :)

Leslie: Už to je :) Máš pravdu. Já se nesnažila o nějaké zastření či mystifikaci, abych nebyla obnažená nebo abych byla zajímavá, ale přišlo mi to jasný jako facka :D

Akaia: Víš co je vtipný? Když jsem si přečetla to spojení "hledání svého srdce", zacvaklo něco na správný místo a zbytek tvojí odpovědi už bych nemusela číst (ne že by to nebylo zajímavý počtení)... dokonce jsem nutně ani nemusela číst tu básničku znova, protože mi to prostě seplo. Bylo ale zajímavý přečíst si jí novýma očima... Já si myslím, že problém je v tom, že necháváš čtenáři moc málo vodítek... jasně, může být chyba i na mém přijímači, ale mám pocit, jako by šlo o to, že tobě je to natolik jasný, o čem píšeš, že už se neumíš vcítit do čtenáře, pro kterého je to úplně neznámý svět. Kdybys to celý třeba pojmenovala "hledání svého srdce", myslím, že by to byla dobrá nápověda, a zároveň by to pořád nebylo úplně průhledný, máš tam symbolismu a svého vnitřního světa až dost i tak. ;-) A nebo to naznačit nějakým způsobem do textu, někam tam zašifrovat nápovědu... Ale myslím, že zrovna v tomhle případě by to fakt klidně mohlo být v názvu... pořád tam zůstává čtenáři spousta místa pro tápání a objevování... Prostě není snadný najít tu míru, aby význam nebyl přímo obnažen (pokud nechceš), ale nebyl schovaný až tak moc, že ho třeba kromě autora nikdo jiný najít nemůže... Po propojení článku, koho že to vlastně hledáš, mi to přijde fakt super;-)

Leslie: A víš, že jsem si přesně říkala, že mi tohle napíšeš? :) Je fakt, že to, o čem to je, není řečené přímo, ale chodím celou dobu okolo. Celé to vlastně spojuje výraz "hledání svého srdce". První strofa je asi vcelku jasná, když nejsi v kontaktu se svým srdcem a jednáš podle rozumu nebo ostatních, všechno potemní, no a necítíš svoji cestu, nevíš kudy, tak trochu váháš, aby sis nenatloukla, což se pochopitelně přesně stane. S tím souvisí i druhá strofa. Představ si potemnělý prostor a někde tam JE tvoje srdce, ale protože ho hledáš špatným způsobem, tak slyšíš jen ozvěnu, která se odráží a ty pořád nevíš, z jakého směru to jde! Na to navazuje třetí strofa, kdy se dostaneš do bodu, kde potřebuješ pocítit něco opravdu silného, abys své srdce konečně našla. To dobře vyjadřuje i tarotová karta - nevím teď, jaká :D - kde se říká: "Když nevíš, kde je tvoje srdce, skoč, a ono začne tlouct tak rychle, že nebude pochyb o tom, kde ho máš." Je to myslím karta viselec? Máš tam ze dvou stran dvě vysoké stěny a ty na skřipci mezi nimi se křečovitě držíš..No, takže asi by bylo lepší pocítit něco silného, pěkného, ale asi sama dobře víš, že hloubky v tobě dokážou vydolovat to, co výšiny někdy ne ;) Takže člověk ve svým zoufalství už potřebuje nějakou ránu, aby se probral a UCÍTIL. Čtvrtá strofa vyjadřuje paradoxní situaci, kdy jsi těsně před cílem (jako Alchymista), ve chvíli, kdy jsi nejvíc ztracená a je ti nejhůř, tak se najednou všechno prolomí a ty konečně VÍŠ! :) Takže tak, a poslední strofa to jen zakončuje, ten balast, pro který občas neslyšíš sama sebe, je jen tvůj a musíš skrz něj znovu.

kmotrov: To je v pořádku, taky nejsem žádný odborník, tak proto jsem se právě ptala, jak to myslíte. Nic jsem tím nemyslela, jen je lepší se zeptat, než dělat chytrou a nechápat, to bylo celé :) Ale máte pravdu, důležité je, jak se mi povedlo přenést tu emoci, ten pocit, a to se očividně zas tak moc nepovedlo.

DDD: Díky, že ses stavil, tvůj komentář mě těší... I když mám pocit, že ten konec samotný by asi stačil :D

Devils_PIMP: Amelie M.: Akaia: Díky za komentáře a že jste se stavili :-) V poslední době se k jednoduchosti nějak uchyluju čím dál tím víc...

Leslie: Díky moc. Je to pokus o text pro jednu folkovou skupinu. Nejspíš se to nechytlo.

Je v ní zvláštní tíha, a přece je lehká. Líbí se mi.

Mně se líbí, jak pracuješ se slovy, máš takové neotřelé vyjadřování a vždycky mě překvapíš, že tam najdu úplně jiné výrazy, než bych čekala... ale přijde mi hodně těžké u tebe rozšifrovat obsah, co tím chce básník říct, jaký pocit chce přenést? V téhle básni se třeba úplně ztrácím, a to by to zrovna pro mě nemělo být tak těžké, když tě tak dobře znám. Ale i tak tápu. Nějaký pocit se sice přenese, ale hodně neurčitě, tak zastřeně...

Ta je ale opravdu moc hezká, tu si zakládám. Líbí se mi formou i obsahem. Povedlo se ti do ní vložit něco, co má velkou sílu, alespoň mi to tak připadá...

kmotrov: Díky moc za reakci, abych řekla pravdu, musím s tebou souhlasit. Moje první reakce byla, že je to naprosto strašný, když to vylezlo na papír. :D Prostě jsem teď ze psaní vypadla, ale včera nějak přišla inspirace a nutkání, tak jsem si řekla, že sice nebudu tlačit na pilu, ale že to zkusím... s tím, že holt kašlu na svou (sebe)kritičnost a nebudu mlátit hlavou o zeď, když to nepůjde... byla jsem zvědavá na reakce, protože mi trochu dělalo problém to objektivně posoudit. Ráno jsem se vzbudila s novou inspirací, jak to pozměnit... nevím, jestli je to lepší, ale rozhodně s tím víc souzním. Takže díky za kritiku, protože tu teď rozhodně potřebuju.

Akaia: Nejsem odborník, o poezii vím málo. Paradoxně jsem toho nastudoval hrozně moc o fotografii, které se věnuji zřídka, přečetl jsem spoustu kritik amatérské fotografie. Často vypadají takto: vám ta fotografie připadá krásná, protože k ní máte citový vztah, ale co nezávislý pozorovatel, dokáže v tom nalézt tu emoci, kterou cítíte? Já v tom něco vnímám, píšeš tak, aby to bylo zajímavé, ale nedokážu to úplně odhalit, chyba může být na mém přijímači, nemusí být nic špatně. Text je text, obsah je obsah, forma je jestli je báseň dlouhá, krátká, košatá, minimalistická, psaná volně, vázaně, dynamická, provokující, něžná, pichlavá, zatřená, tajemná, symbolická, protestní, tradiční...

oslov radek: Díky za návštěvu a všechny Tvé komentáře. Těší mě to :-)

Ten konec si teď pro sebe pořád opakuju... to je totiž přesně to, v co věřím :-) Díky, že jsem mohl číst :-)

Wau! V životě by mě nenapadlo, s jakou grácií lze zrýmovat i tak blbé slovo, jako je "smrt". Mám se ještě hodně co učit :-) :-)

A42: múzy...

Lenora: !!!