soucítím s tebou

Tvá milá básnička o setkání duší v další inkarnaci mne také inspirovala k malému hříšku, který ti tu teď věnuji:

Potkali se dvě duše známé,
to jenom těla cizí jsou,
hřejivý pocit v srdci máme,
já chci být tvůj a ty zas mou!

Těla se zatím neznají,
však to se změní hned,
vždyť duše již si tykají,
ve dvou nám zkrásní svět...

Snad znali jsme se dycinky,
jen zapomněli zkrátka,
teď v očích máme plamínky
a v sobě skrytá vrátka,

kterými láska přijde k nám,
tak něžná, jarně svěží,
mám pocit, že tě dávno znám,
mé srdce vstříc ti běží...
:-)

Zamila: chce to trochu jara a vzpomínek na dopisy... a píše se to samo

To je krásný, že to snad ani neni od Tebe :-D No, netypicky nowišovský, ale moc pěkný, staromódně elegantní, ach ... :-)

Lasak: Tak celý tenhle text je o tom střetu pohádkového vidění dětí a realitou dospělých (stejně jako moje Generační). A Malý princ je moje nejoblíbenější knížka :)

Po anotaci jsem čekala něco jiného, ale i tak fajn. Jen se přidám k Mamce a budu rýpat do nekonzistentní interpunkce. Buď začínej každý verš velkým, nebo každý verš malým, nebo piš ty ** tečky, protože takhle mě to bolí. Je to rozsekané na kousky jako srdce veškerých aktérů hry, jen poněkud méně apartně. (A tykej/vykej taky konzistentně! Pak to působí, že na ten parket nezveš jen Manon, ale i toho Tiberge.)

Báseň se mi opravdu líbí. Hlavně převádění pohádek do "reálného světa". Obzvláště povedený je podle mě tenhle verš: "Bystrozraký dostal zánět spojivek." Nejde o tu lehkou nadsázku, která je z toho cítit a každý se u toho zřejmě pousměje, ale spíše o to "dospělácké" odůvodnění jeho šátku (tedy pokud je to tak myšleno). Cítím z toho trochu malého prince a to se mi líbí.

Je vždy těžké mluvit o něčem, co má tolik komentářů, protože vše bylo většinou řečeno. Báseň jako taková už ohodnocená byla a ode mě bys neslyšel nic jiného. Proto se raději zaměřím na název a anotaci. Ačkoliv jsem chvíli přemýšlel, jak to vlastně myslíš, tak jsem to v tom úspěšně našel a i když je trošku ten název kostrbatý, tak se mi líbí. Každopádně pochvala za anotaci, která mě zaujala.

Taková lehká, ale přeci vážná úvaha, která se mi opravdu líbí :) Hodně povedené dílo. Myslím si, že jedno z tvých nejlepších.

oslov radek: ano... naštěstí :)

Myslím, že se ti podařilo vystihnout jeden z nejhorších nedostatků psané komunikace - člověk se ozve, teprve až když něco opravdu nutně potřebuje, protože kdyby ostatní otravoval každým svým rozmarem a chvilkovým přáním či náladou, začali by ho ignorovat. I ve skutečnosti existují dilemata jako "co by si asi moje babička přála k narozeninám?", ale v online vztazích jsou mnohem častější.

Připadá mi, že by to chtělo vyvinout vhodnou komunikační platformu pro sdělování přání. Pak by se dalo zjistit, nakolik se lidé ve svých přáních překrývají a dalo by to příležitost udělat radost někomu, koho máme rádi/y. Možná taková už někde existuje... (Má to ale i negativní stránku - prozrazením svých přání můžeme pomoci svým nepřátelům, kteří je pak mohou zneužít proti nám.)

Zamila: A proč ti nesedí verše bolí-neblábolí? Teď nerozumím. Rytmicky jsou to přesné kopie.

Je to tematicky vcelku povedené, ale nesedí mi tam verš s bolavou pravdou na kněžské blábolení - rytmicky + "jsem sem" - vadí zvukově. Jinak cajk, ty napůl Villone ;-)

To se Ti povedlo.

Působivé. Z toho vosího rojení jsou skoro cítit ta žihadla.

Duše co si tykají je krásný obraz.

Dobré. Líbí se mi :)

Zamila: Jsem rád, že sis v ní něco našla a takto ji vnímáš. Děkuji moc...

Yana: To jsi vystihla moc hezky, tu odpověď v nedohlednu… Děkuji za zastavení!

DDD: Jsem rád, že ji vnímáš právě takto. Od Tebe je to velká pochvala, které si velmi cením a děkuji za čas, který jsi mé básni věnoval…