Příležitost je prý mořská želva jenž se vyjímečně vynořuje nad hladinu a vzápětí se na dlouho zase ponoří...moment jen pouhý.

GULI: Bude to už jen a jen složitější aspoň na oko.... dík za odezvu

Leslie: Děkuju za utracený slova, jsem za ně vděčná. Snažila jsem se jen zachytit... nádechy mezi ranami, tak nějak? Věnovat metafory správným směrem.

Ve strachu je zamítnutí skutečnosti. Nemožno připustit, že se takový věci dějou, protože by se pak mohlo stát, že jejich zhmotnění je arbitrární a mimo kontrolu, že.

Namazat!

Někdy není selhání chvíli nevstat.

Mě někdy tak rozčiluje, jak moc se umíš trefit.

Mám už nějakou dobu talent kliknout na náhodnou báseň a trefit se do něčeho, co se trefí do něčeho mně. Těžko se někdy hledat, když není v povrchu o co se zachytit.
(gajda: Nezvykle minerální mě rozesmálo :)

Tak proč ji mazat? Na pochopení v závěru až tak nezáleží. Osobně nemám kontext, ale cítím z toho něco silnýho, a to mi stačí.

Kdyby to tak šlo, taky bych si to přál.

Ten závěr je taková třešinka na dortu.

puero: Děkuji za komentář a upozornění. Když příjde na návštěvu nemoc vše je jinak,chemo vkládá do tváře smutek.

Drsná...

Závěr zabolel. Tím jak je pravdivej.

LadyLoba: puero: Děkuju!

sokol a lípa: :-) To je taková ironie, no... že většinou píšu těm/o těch, kteří si to nejspíš nikdy nepřečtou. Každopádně díky!

Hezké. Sladkobolné, protože v jiném věku se neprobudíš (teda pokud nemáš druhý den narozeniny, ale to budeš ještě starší a tady jde o to probudit se v mladším věku). Záchranná síť je se dvěma n. V názvu je to blbě, ale hned na začátku básničky dobře. Mám rád dvě n vedle sebe, jsou jako most.

Zajímavé počtení.
Hlavou běhají slova,když je tak niterně zle.
Ta tříska bolesti se nedá vyrvat.
Místo jež nekrvácí a výčka jsou
plná slz.
Co bude zítra.
Co bude teť,zitra už se nemusí zrodit

sokol a lípa: Někdy se něčeho bojím nebo se snadno rozzlobím a jsem také jako dítě...někdy, když je ve mě ticho a cítím tělo koukám s údivem na Svět a to jsem taky jako dítě. Být dítětem můžeme být mnoha způsoby...nakonec jde jen o to mít ze života radost :)

někdy, když jdu po našem městě a všichni se zdraví, připadají mi jako děti