LadyLoba: Díky

JKHartman: Děkuji za komentář.

Já chyby nevidím, neumím česky a četlo se to hezky

Slov mnoho a vnich mlčení.
Vůl že pochopí?
Kdo jen ví.

Myšlenka krásná. Na chybky upozorňovat nechci. Na ně zajisté upozorní jiní.

Ano, opravdu krásná báseň, přesně dle mého gusta. Moc se mi líbí. JKH

Hm,není to špatné.

Řečeno mohlo být víc. Nicméně, kdo chce a může pochopit...pochopí

Asi patřím mezi ty voly. Tolik slov a co bylo vlastně řečeno?

Chtělo by to vybrousit. Máme tolik sprostých slov a ty se omezuješ jen na jejich podmnožinu. Když už se do něčeho takového pustíš, tak to chce, aby se z toho všem udělalo zle. Neklaď před sebe jen drobné cíle.

Mělčina se občas nepozná včas a pak člověk uvízne ať už pádluje hlava nehlava. Dobré je se takovým mělčinám vyhýbat obloukem a to o poloměru stoo honů.

Perfektní, smekám pomyslný klobouk. Ano, jak jsi zmínil, podobnost s mým dílem "Kdo jsem?" je více než zřejmá :)

Tohle se mi hodně líbí... a vždy volím důvěru, i když jsou vyhlídky méně lila... :-)

Teď jsem byla týden na puťáku a tohle mi to úplně připomnělo... :-)

Velmi zajímavé, inspirující

LadyLoba: Děkuji, moc krásné :-)

Děkuji :-)

Trochublázen: Děkuji:-)

Někdy se v našem životě objeví lidé, kteří s námi kus cesty ujdou, ale dál už jít nemůžou. Uvíznou, zatvrdnou, a my cítíme, že je nemůžeme nést dál. Není třeba je pálit ani řezat na kusy – někdy stačí jen pustit. Nechat odejít. Protože i když je to bolestivé, není horší vězení než držet u sebe ty, kteří už v našem příběhu nemají místo.
Díky. Mě se to líbí, protože to není načančané. Vypálila jsi to tak, jak to šlo ven. Přeji hezký večer. Miras

Psavec: Jj...
Po tekuté inspiraci
nedá mi to žádnou práci!
Verše přímo na Míru
proudí ke mně z vesmíru...
;-)