Severak: Orionka: je to spíš takové vyznání. Snaha přesvědčit že bych nebyl táta kokot. Že jsem ready.

Severak: Orionka: jo no... O nějaké osobní transformaci v otce. A jakémsi nabídnutí těchto otcovských kvalit :D tiká mi to tak je to citlivé téma

Orionka: taky jsem zmaten

Pro mě lehce matoucí, je to báseň o otcovství?

Je nádherná. Stává se z tebe klasik, bacha na to :).

Tahle se mi fakt líbí!

zvedá mi před těma zkouškama náladu, dík

Ať Vám to vydrží,ta slova ať jsou jednou oslavou tvého ostrova,pardon Vašeho.

kmotrov: díky za milá povzbudivá slova :-*

Cítíš rozpolcenost. Tvá vnímavá duše je se mnou na stejné vlně. A to mě víc než těší... ❤

PS: dík za snahu, ale můj závěr je víc "Šazi"... ;-)

Krásné... plyne to jak voda v bystřině...

iluze: Díky za komentář...) Jsem rád, že se líbí.

chtěla bych je mít všechny vytisknuté a pohromadě

Hanulka: Juuu zlatá :) moc děkuju za komentář a samozřejme i já přeji Tobě to samé :)

štiler: Přesně tak to vidím i já! Děkuju za komentář :) *

slnečnica: Severak: Nikytu: korálek: Immotyob: Děkuju za přečtění a komentář všem :)

Jsou všechny stejný a ty jim nerozumíš. Vzpomínky na
probdělý noci, sladká vůně, krátká blízkost a náhodná setkání v cizích postelích. Připomínáš barmanovi svoje pravidlo: „Kdybych snad s někým někdy chtěl zase odejít, zabraň mi v tom nebo mě prostě vypni."


celá se mi líbí, díky

Tý jo, to je moc dobré. Mám se zamyslet nad svými hříchy nebo honem ještě nějaké činit? Každopádně skvělá báseň.

Jako vždy nádherný přednes a příjemná Šaziovská atmosféra s poetikou plnou neotřelostí.

Jako pozorný čtenář jsem si všiml zvláštní rozpolcenosti. Básní se táhnou dvě centra, jakoby dvě odlišné nitě.
Jednak kroky, ty jsou v pozitivní náladě, "je jim dobře, "klouzavým tanečkem odpovídají". Naproti tomu mrzutý Šazi: "má bolavý mozek," křičí, "nechte toho."
Neříkám, že je to dobře nebo špatně, jen jsem si toho všiml.

Moc se mi to líbí, jen bych trošku hnidopišsky upravil závěr, abych se vyhnul rýmu změnila/uvelebila

Třeba takhle:

kostka přelétla atmosféru obrubníku
uvelebila se do měkké trávy
a ztratila kamenný výraz

- poprvé v životě

sedí to do sebe líbí

Zvláštní, k přemýšlení , díky.