 25.06.2018 2 1027(15) 0 |
Cesty moje
plný hnoje
zmatených myšlenek
a dospěláckejch plenek.
Nevím kdo jsem jakou cestou se dát.
Jediné co můžu je na chodníku stát
Všichni mě vidí jako známou knihu
však jádro mé utopeno v lihu -
v hříšnosti co všichni maj.
Pak v hlavě odpadky lepší se zdaj.
Když z krve víno
najednou je vidno
i vnitřní tělo.
plný hnoje
zmatených myšlenek
a dospěláckejch plenek.
Nevím kdo jsem jakou cestou se dát.
Jediné co můžu je na chodníku stát
Všichni mě vidí jako známou knihu
však jádro mé utopeno v lihu -
v hříšnosti co všichni maj.
Pak v hlavě odpadky lepší se zdaj.
Když z krve víno
najednou je vidno
i vnitřní tělo.
Ze sbírky: Dopisy Životu a Budoucnosti
27.06.2018 - 23:08Yana: Děkuji moc za tolik pozitivních slov. :)
Jsem ráda, že je tam cítit to co má ta báseň vyjadřovat.
Doufám, že tu cestu jednou najdu. Zatím asi nezbívá nic jiného než jí hledat a psát. :D
Jsem ráda, že je tam cítit to co má ta báseň vyjadřovat.
Doufám, že tu cestu jednou najdu. Zatím asi nezbívá nic jiného než jí hledat a psát. :D
27.06.2018 - 09:36Jsou v ní moc hezký místa. Např. zmatený myšlenky a dospělácký plenky...hříšnost co všichni maj...a ve finále vnitřní tělo které je vidno když z krve víno. To se mi fakt líbí. Víš hledej a svoji cestu najdeš a piš, protože tohle je fajn. Vnímám z ní to tápání a plahočení, hledání se v tom dnešním světě plném přetvářky a zvláštních hodnot. Ale kdo hledá najde :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vidno v lihu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rozhovor skeptika a realisty o/ve světě.
