Černoskvost: Díky za názor, asi by některé mohly být lepší, skoro vždycky to jde, možná by stačilo jen míň počítat slabiky... Ty jsi sice přes rýmy expert, ale tohle dílo je pro kočku, takže ač jsi oprávněně přísný, nemůžeš čekat zázraky :D

Hanulka: Pajalord: Děkuju za přečtení a taky přeju veselé Vánoce

Helfanderios: ale jo je to sice slabá útěcha ale po smrti něco být musí :)

To jsem nevěděl, že ještě někdo z moderních (nebo postmoderních, zkrátka dnešních) autorů ještě věří v tenhle typ nebe... Hmm.

krásné :)

smutné

Zajímavé

Další rizikovou věcí na psaní o morálce je, že si čtenáři mohou klást otázku, zda je autor skutečně tak morální člověk jak se tváří.

Za mě osobně: já nemám odvahu psát články, kde bych radil lidem jak na život a to čistě z toho titulu, že si uvědomuju jak jsem sám občas bezradnej.

osobně mi moc nesedí rýmy (to proto že jsem na ně prostě vysazený úchyl), celková myšlenka je ale
moc hezká, a způsob ztvárnění taky :)

Za mě osobně: polyamory a podobný koncepty odmítám. Čistě z toho důvodu, že počet problémů se nasobí počtem lidí.

Na druhou stranu - věřím že jsou lidi, kterým to tak může fungovat a mě do toho v podstatě nic není. Takže proč ne, akorát to není nic pro mě.

Souhlasím s Homérem s tím, že do krásný teorie hodí praxe vidle.

PS: z osobních zkušeností vím, že k sepisování podobných pamfletů dochází, když si člověk řeší nějaký vlastní vztahový splašky. Váhám jestli chci nebo snad radši ani nechci vědět proč došlo k sepsání tohohle.

slnečnica: Slnečnico!? Hovno? Půjdeš na chodník hanby. Haha. Máš pravdu. Já to dočetl do 2a, no a pak jsem si jen řekl, až ten kluk potká a pozná tu pravou lásku, jestli někdy bude mít tu "smůlu", tak se z toho posere.

Teória Ti je v praxi v oblasti vzťahov k hovnu, Honzo...

Hm.:)

Tak to někdy chodí. Líbí. Děkuji a přeji krásné vánoce !

kmotrov: Děkuji za zajímavé zamyšlení. Asi je tahle báseň jiná, ale nevím, jestli uhlazenější. Formálně je docela rozvrkočená a obsahově nejasná. Fakt je, že tady neprovokuju, spíš je v tom melancholie. Ani nevím, kde se vzala, asi vymetám kouty :).

Singularis: Chápu, že působí schizofrenně. Celý obraz je takový mlhavý a rozpitý, asi jako kresba vodovkami. A moc děkuji za komentář!

Dočetla jsem a připadá mi, že moc teoretizuješ. Snažíš se vměstnat do pravidel něco, na co jsou pravidla krátká, resp. nikdy neplatí pro všechny a často se porušují, jak se o tom přesvědčili už mnozí jiní před tebou, od církevních otců až po Plzáka a spol.
Různých proměnných je v lidských vztazích až příliš mnoho, a i kdyby tvoje dlouhá úvaha byla ještě tisíckrát delší, zdaleka je všechny nepostihne. Záleží na každém, jak má tohle vnitřně nastaveno, navíc se jeho nastavení ještě může měnit v čase, jak to proběhlo i u tebe. Klíčový bude jeho vztah ke konkrétní osobě, takže třeba u jedné partnerky ti nevadí skoro nic, hlavně že ti o tom řekne, a pak přijde jiná a začneš šílet jenom z představy. Ale ani tohle samozřejmě není dané, šílet budeš třeba rok a pak to zase bude jinak. A ty bys na to chtěl stanovit pevná pravidla, takhle to prostě mám a hotovo? Takhle je to správné a jinak ne? Blbost. Bavíme se o emocích, na ty je racionalita krátká.
Ještě poznámka, v závěru mě zaujalo, že jsi "normálně dovolovat partnerce sednout si do čajovny s kamarádem". Zvláštní formulace, to se tě fakt musela dovolovat? :)

Děkuji za úvahu, to téma je podle mě aktuální a velmi důležité.

Pro začátek pár výtek k formě (které nejspíš očekáváš): Z pravopisu jsou hodně špatně čárky, jak ve větě jednoduché, tak v souvětí; evokuje mi to představu, že autor je básník. ;-) A je velmi nepřehledné, že poměrně chaoticky používáš pět druhů číslování. Pokud se potřebuješ efektivně odkazovat, buď používej jednoúrovňové odkazování (což je náročnější) - tzn. např. "námitka v odstavci č. 291", nebo raději systematicky používej hierarchické číslování, tzn. např. 3.a.1. Snahu o nějaký systém v tom tvém číslování sice jakžtakž vidím, ale ne vždy se ho držíš.

Další věc, kterou bych si chtěl/a ujasnit, je, zda pod slovo partner, resp. milenec, zahrnuješ jen muže, nebo i ženy (jako já). (A neříkej mi, že to děláš, jak se ti zachce!) To proto, že používáš i slova partnerka a milenka a ne vždy mi to dává smysl. Nejhorší je to ve větě: "Partner má přednost před milencem/kou." Pokud může být partnerem či milencem i žena, pak nemá smysl to "/kou", protože milenka už je milenec. Pokud jsi zase partnerem či milencem mínil pouze muže, vyznívá to sexisticky, že muž má vždy přednost a žena na to právo nemá.

Co se týče bodu 3a, přirozený nemusí znamenat dobrý. Pro člověka je třeba zcela přirozené rozhazovat odpadky kolem sebe a nestarat se o ně. Dokud to byly jen např. slupky od brambor, nebyl to problém, ale s miliardami tun plastů nebo nebezpečnými chemikáliemi tak člověk prostě zacházet nemůže.

Hodně sympatizuji s bodem 2b, jsem pro diverzitu.

K bodu (d): kompromisů při uzavírání dlouhodobého vztahu bych se bál/a, protože pokud jedna z osob po vztahu touží víc než druhá (např. je víc zamilovaná), je v tom stavu ochotna přistoupit i na podmínky, které pro ni budou velmi nevýhodné. Později toho bude litovat a může to vztah "rozbít".

Myslím, že ****Záletnictví zvyšuje riziko, že se "zalétávající partner" zamiluje do cizí osoby. Zatímco se totiž někteří lidé za celý život ani jednou nezamilují a nechybí jim to, jiní si naopak nedokážou užít sex, pokud tu druhou osobu dostatečně nemilují. A ve stavu zamilovanosti do milence pak partner zpravidla nedokáže dodržet ta pravidla, zejména pravidlo 3.4. Další problém může nastat, když se jeden z partnerů celý den stará o dítě a chce mít sex a druhý partner se vrátí pozdě večer a hned se přizná, že cestou domů měl sex se dvěma či třemi dalšími lidmi, protože jim neumí říct ne, takže už je vyčerpaný.

Ale zásadní nedostatek tvé úvahy je ten první pilíř - "Člověk má právo na svobodu". Ten totiž v realitě neplatí. Tvoje úvaha celkem dobře pasuje na vztahy svobodných lidí. Jenže dítě nemá právo na svobodu; nemůže se svobodně rozhodnout odejít od svých rodičů a rodiče ho mohou hodit do BabyBoxu, jen než dosáhne určitého věku. Někde jsem četl/a (a souhlasím s tím), že manželství (a monogamie) vůbec není potřeba k uspořádání mezilidských vztahů, je potřeba pouze k výchově dětí, protože výchova dítěte představuje neoddiskutovatelnou povinnost a je prakticky nemožné tuto povinnost rozložit mezi dvě osoby (natož mezi tři a více osob), aniž by ztratily něco ze své svobody.

Ale moc mě potěšilo, že ses o takovou úvahu pokusil, a pokud zkusíš ještě úvahu o soužití při výchově dětí (ideálně i více dětí), budu jen rád/a. :-)

Moc hezké a děkuji !

:-(