Moc se mi líbí. Díky a krásné vánoce. Co takhle rybí ?

Líbí se mi - "kostelní dlaždice prošlapané tisícem modliteb a marných přání". Krásné vánoce a díky !

Vzpomínky na naše dědy jsou vždy hezké. Díky !

Zajídat krevety sendvičem ? Ouuu. Krásné vánoce !

Homér: Tohle je 91% .
Zabal si, letime

Strach: když je to třeba.:)

kmotrov: a já děkuji za trefnou interpretaci. do puntíku.

none: Musíš být odvážná dívka, když tohle čteš. Jsem vyrazil v půl desátý ráno do nonstůpku, střízlivý, mělo to tam náboj.

Ou jé, tady se nám někdo hooodně zabouchnul. To je dobře, takhle před Vánocema. Jakmile se to přehoupne přes 90%, jseš ztracená, víš jak. Až se vykašleš i na těch deset minut zapírání. Jeďte do Thajska, pa.

Pěkná definice - ale lidského nekonečna.

Oukej

Singularis: "kontrolovat myšlení všech lidí a veškeré jejich vzájemné interakce" - Ano, je to pochopitelně narážka na současné tendence na internetu a jeden z důvodů, proč mi ta dystopická možnost přivlastňování lidí skrze autorská práva na to, co sledují, připadá jako aktuální téma do povídky, ;).

Sebastián Wortys: Nejsi první, koho napadlo, že zhlížením filmu dochází ke kopírování do mozku, proto mají lidé na soukromé kopie koupených děl (kromě počítačových programů) právo, bohužel se však v poslední době množí výjimky, které se jim snaží to právo vzít. (Např. tím, že z knihy udělají počítačový program...) Některé mají morální opodstatnění, jiné moc ne.

"kontrolovat myšlení všech lidí a veškeré jejich vzájemné interakce" -- to není daleko od reality, to už internet do určité míry umožňuje a existuje poptávka po tom, aby to umožňoval víc.

"mě víc baví o tom filosofovat, než o tom psát povídky" :-DDD Klidně o tom filozofuj, ideálně o tom napiš speciální článek na svůj blog.

none: "Novodobé JZD" je pochopitelně humorná narážka na známou firmu, která je v Česku, mj. vlivem své politické provázanosti, nejefektivnější v čerpání evropských dotací (z nichž nějaká část je určená pro malé farmáře). Snad už není potřeba ten název psát. Zaměstnancům této firmy nepatří pole ani používané výrobní prostředky obdobně jako v JZD. A pochybné jsou i způsoby, kterými tato firma pohltila některé konkurenční firmy. Takže malí soběstatkáři, kteří vlastní svá políčka a nejde jim o kumulování moci, ale spíše o poklidné soužití s přírodou, jsou pochopitelně opozicí této firmy a nechtějí jí prodat svá políčka. Jinak existují i různé mezistupně mezi soběstatkáři a novodobým JZD.

Ano, dnes se bez pořádných dotací nevyplácí chovat krávy. Obzvláště jak byla ta šílená sucha a je méně sena.

Zajímalo by mne, co je to podle Vás to novodobé JZD. Jsem taky zemědělec, museli zrušit dojné krávy, táhly nás ke dnu. Teď už jen dokrmujeme odmítnutá telata. Umím podojit, nakrmit, udělat sejra, upéct kváskový chleba. Dobytek spásá trávu a udržuje krajinu v rovnováze. Nechápu ta slova o opozici.

Singularis: Jinak v návaznosti na tu mou myšlenku (ne)autorství ( obzvláště poslední odstavec tohoto článku https://swortys.blogspot.com/2018/10/udivova-reforma-skolstvi.ht
ml ) a tvé dystopické pojetí u Molocha mě napadá, že chápeme-li náš mozek jako úložiště, tak třeba zhlížením filmu dochází k jeho "kopírování" do mozku. Takže když třeba zavzpomínáme na oblíbenou scénu z toho filmu, tak si bezplatně jakoby přehráváme jeho částečnou "kopii" v naší hlavě, což by nějaký byrokratický hajzlík mohl zneužít ke svému obohacení (obzvláště pokud jsme si zaplatili pouze zhlédnutí filmu bez možnosti vytvářet si soukromé kopie). S trochou nadsázky se dá říct, že třeba filmová studia programují občany. A když tu antiutopickou vizi přeženu, tak si lze představit, že společnosti skupující autorská práva (nejen na filmy) by se v budoucnosti na základě analýzy vzpomínek jednotlivých občanů mohli vzájemně přít, který člověk (resp. jeho mozek) které společnosti z hlediska autorských práv z kolika procent patří, protože v průběhu života každý člověk zhlédne spoustu nárokovaného obsahu, který spoluvytváří jeho osobnost a jeho vliv k nám přichází i různě zprostředkovaně skrze jiné lidi, které někdy nějaký nárokovaný obsah ovlivnil. A kdyby na základě toho někdo chtěl absolutním způsobem vymáhat autorská práva, tak by to znamenalo muset kontrolovat myšlení všech lidí a veškeré jejich vzájemné interakce. Z toho všeho lze odvodit různé katastrofické důsledky, a pokud chceš, můžeš o této antiutopické vizi někdy napsat další povídku, protože mě víc baví o tom filosofovat, než o tom psát povídky, ;).

Mlčeti Zlato: Není zač. Jsem rád/a, že nejsem jediný/á, komu to vadí.

Sebastián Wortys: Ta povídka o hodinkách pořád ještě může být... ;-) (I když má zrovna dost nízkou prioritu.)

Děkuji za zajímavý a dobře oargumentovaný komentář. Tvůj článek o neautorství určitě ovlivnil moje myšlení jako spousta dalších, i když zrovna při psaní této části jsem si toho nebyl/a vědom/a, ale to nevadí.

Ten zajímavý odstavec, který jsi ocitoval, je pro mě vrcholem celé povídky. Těší mě, že tě zaujal.

Jsem jen normální konzumní blb. Děkuju za zamyšlení nad věcmi, které mě příležitostně serou.

Už několik let ekofarmařím, osobně jsem poznal zhruba 12 významných osobností z této oblasti života a nespočet dalších podobných alternativců, takže jsem si vytvořil nějakou rozvinutější představu, o co nám jde. Mj. na základě toho a námětu od mého kluka jsem letos napsal dílo o soběstatkářích (jak jsem si naší subkulturu či sub-subkulturu nazval), ale zatím ho nemohu veřejně jmenovat, abych neporušoval pravidla soutěže, kde je to dílo zařazené.

Domnívám se, že kdybych 5.11. nedával Singularis k betačtení toto dílo o soběstatkářích, povídka "Pekař, Chlebnice a Ron Moloch" by se jmenovala a vypadala radikálně jinak: místo prstenů a bot by byly specifické "hodinky", místo mé představy soběstatkářů by byl "emigrant" a o chlebu by se tam nepsalo, i když by stále šlo o kritiku absurdní stránky kapitalismu. To však rozhodně neznamená, že nápad Chlebnice, prstenů, manufaktury či konkrétní dějový způsob užití soběstatkářů by nebyly od Singularis, která má na povídce "Pekař, Chlebnice a Ron Moloch" největší zásluhy.

Jsem rád, že ten dialog Štěpána s Molochem byl rozvinut a upraven. Obzvláště zajímavý je odstavec s větou "Jsou mým duševním vlastnictvím, a tím pádem mi patří i chléb, který byl s jejich pomocí vykouzlen, a tedy i buňky jejich těl, které z toho chleba vyrostly.", který volně vychází z mé filosofie (ne)autorství viz. mj. bod 5) v tomto článku: https://swortys.blogspot.com/2018/09/myslenkopocity-sapirwhorfov
a-hypoteza.html Nebo viz. poslední odstavec tohoto článku: https://swortys.blogspot.com/2018/10/udivova-reforma-skolstvi.ht
ml To však neznamená, že bych nějakou část Singularis následně považoval za mé vlastnictví. :D

Myslím, že to přepadení soběstatkářů ze strany Molocha nebylo potřeba udělat drsnější, než bylo původně. Zabití jednoho dospělého člověka je silné odstrašení, zvláště pro komunitu oproti nesoudržné skupině individualistů. Ale nepovažuji to přidrsnění za chybu.

Jinak k této povídce jsem dělal betačtení a většinu návrhů na vylepšení Singularis přijala, což mě těší. A jsem rád, že vzniklo další dílo týkající se soběstatkářů, aby o tomto alternativním způsobu života (a současně opozici novodobého JZD (Molocha)) bylo větší ponětí.