Zelená se

Zazelenala se první tráva,
jaký zázrak, jaká kráska!
To jen jednou do roka se stává,
aby voněla jak radost, voněla jak láska.

Rozvila své lístky tráva,
slunce hladí její hřívu.
Světlo rádo s ní si hrává,
nezná smutku, nemá splínu.

Raduje se rajská tráva,
čechrá s něhou svěží vlásky,
Zem jí provolává: „Sláva!“
Vítr vyhlazuje vrásky.

Probudila se nám tráva,
zdalipak si lidé všimli?
Přestože urputně mává,
šlápli na ni nebo plivli.

Usychá již první tráva,
mraky pro ni slzy roní,
lidé kolem kvaltují.
Neplač nebe, to se stává,
život málokdy se vzdává.
Jednou lidé hlavy skloní,
uroní pak slzu pro ni,
zašeptají: „Děkuji.“