Ten konec je nádherný. Stará tma...

Furt se mi to zdálo takřka blbé, ale ta pointa je naprosto super. Jsem pro dnešek nadšen.

Řeklo by se nic moc - pár slov a mě z toho zebe taky.

není to zlé... živý námět...
já bych si s tím ještě pohrála. Určitě bych zásadně zredukovala ta opakovaná slova... :-)

...ještě starší tma... úžasně to ve mně doznívá...
pro mne poesie se vším, co poesie má mít :-)

Orionka: Ne, naší domácnosti se to zaplaťpámbů netýká. Objevilo se to někdy minulý týden. Nejspíš to budou ty noční chumelenice a možná taky soud kamarádky o děti. Takovej souhrn nedávnejch pocitů. Díky za nakouknutí.

Tichá domácnost? Ta je hodně smutná, až mrazivá, tak ať je o Vánocích veseleji.

Severak: Tak ono, když dejme tomu někoho okradeš je sice na jednu stranu na houby někomu tvrdit "neměl bys krást" , ale furt lepší verze než někomu tvrdit, že je to naprosto v pořádku. Myslím, že je do určité míry lidské v tomhle dělat přešlapy a je třeba naučit se to přijímat (nikoli si to tím omlouvat). Každopádně i přesto bychom se měli, a taky to tak asi děláme, snažit chovat morálně správně. Ovšem ne vždy víme, která cesta je ta správná a ne všechny otázky jsou jednoduché.

Lasak: no ono u té morálky jde spíš o praxi než o teorii. Já třeba vím, že jsem se v minulosti (i poměrně nedávné) k některým lidem zachoval jako kretén. Z toho důvodu bych si ale nedovolil radit ostatním, jak mají žít.

Homér: Víc mě zajímá to "atd. atd. " Singulárisovi jsem na to odpověděl. Kdyby jsi dodržoval tenhle argument, tak by bylo přece nejlepší ji držet zavřenou ve sklepě, aby se nemohla náhodou zamilovat do někoho jiného.

Dost často mi básně připomínaj obrazy. Strašně se mi líbí, jak mícháš barvy :-)

Myslím, že je dobrý nosit v sobě snář. I když to je asi trochu mimo mísu. Líbí se mi. Moc.

To tě tak omráčí, že nejsi schopen pohybu, i když bys nejradši zabíjel, že ano. No a na druhý straně jsou manželé, kteří mají dvě šikovné děti, přitom natáčí amatérské péčko s jinými lidmi. Vůbec bys to přitom do nich neřekl. Jako repráky mám radši stereo, ale vztah mono. Já vím, je to sušší než kašel britské kočky. No jak pravil/a Singularis, v polygamii je pak lehčí se zamilovat do někoho, koho bys jindy kvůli trapným zásadám slušně odmítl. Atd, atd.

Homér: To, že s námi máchají emoce, ale neznamená, že jednáme správně. Když zabiješ člověka, protože jsi byl zamilován do osoby, která tě o to požádala, tak pořád nepůjde o morálně správnou věc. Tohle nemá ukázat, jak se chováme, ale jak bychom se měli morálně správně chovat.
Lidé dělají chyby dnes a denně a já také. Přesto je plno lidí, kteří si tuto chybu omlouvají a myslí si, že morálně špatně nic vlastně nedělají. Zároveň se snažím poukázat na možnosti toho jak to lidé mají a je do toho vnesen respekt k tomu, že jsou lidé, kteří chtějí žít v polygamii/ bigamii a měli bychom to být schopni respektovat. V podstatě jde o určité roztržení šedivého a pohyblivé hranice mezi mezi morálně špatným a morálně omluvitelným skutkem.

Severak: Je to sepsáno spíše stylem "po půl roce mám konečně čas to sepsat" než, že by šlo o nějaké rozpoložení v životě.
Co se týče morálky a dobra. Ano jde o tenký led a je to velice náročné, ale přesto o těchto věcech často diskutujeme a já se osobně za sebe snažil najít svou morální cestu a tu jsem našel někde mezi komunitarismem ( fakt to není nic společného s komunismem) a liberalismem

Severak: Ano, taky bych nechtěl být ve bigamické, nebo polygamickém vztahu. Ale jak sám uvádíš je to volba jiných lidí a pokud jim to vyhovuje nemůžeme tvrdit, že je to špatný způsob vztahu.

Ohledně praxe jsem reagoval na Slunečnici. Pouze bych se opakoval + něco dodám i Homérovi.

slnečnica: Tak proč jsem se o tom už x krát bavil o tom, co je a není správné? V čem přesně se v téhle úvaze mílím? Navíc tohle není jen teorie. Celé to probíhá v praxi takže nechápu narážku. Navíc, to že se nějak chováme neznamená, že se chováme vždy morálně uvědoměle.

Orionka: Tohle popravdě vyústilo z debat, které jsem vedl. Čii nejde o nějaké pohé mé zamyšlení. Lídé o tom diskutují, co je a co není správné ve vztahu.
To, že lidé dělají přešlapy? Ano je to lidské. I já ukradl zřejmě někomu propisku, v pubertě se rval, i když jsem nemusel atd. atd., ale určitě to nebylo morálně správné.
Tahle úvaha má pouze ukázat morálně správnou cestu. Znám totiž plno lidí, kteří například nedovolují svým partnerům ani trávit čas s jinou osobou opačného pohlaví a věří, že je to morálně správné. To samé podvádění stylem "co oči nevidí, to srdce nebolí" Je to do určité míry kritika jejich názorů. Ber to jako úvahu proč je špatné krást. Věř, že loděj ti morálně dokáže ospravedlnit své činy a přesto my budeme vědět, že jde o morálně špatnou věc. V momentě, kdy se začnete handrkovat o tom, kdo má pravdu by ti pomohla Rawlsova teorie spravedlnosti a jeho poučka s oponou. Stejně tak se snažím postavit oponu před tuhle problematiku.
Dále se prosím podívej, že pravidla jsou obecná. Vyškrtni celou 3. část, neboť ta už je osobní. a je to obhajoba toho, jak to mám já a proč.
1. a 2. část mluví o obecných pravidlech, která jsou dle mého dostatečně obecná, aby zahrnula rozmanité možnosti vztahů. V podstatě říkají "sedni si s partnerem a nastavte si ta pravidla" Je to právě kvůli oné diverzitě v tom jak kdo vztah vnímá a tím se předešlo neporozumění v tom, co od partnera očekáváme. + je tam dodatek, čím bychom se dle mého měli řídit pokud si tohle nenastavíme.
Ano člověku se názory mění a nic ti nebrání si v průběhu vztahu s partnerem sednout a říct mu, že ti tohle začalo vadit, tohle vadit přestalo atd. Já jsem zvyklý o těhle věcech se ve vztahu bavit. Neříkám, že máme povinná sezení každý nedělní večer, ale v momentě, kdy vím, že se něco změnilo a chci něco probrat na to ve vhodnou chvíli přivedu řeč.
Samozřejmě se dovolovat nemusela. Respektive poprvé, kdy jsme se o tom bavili, bylo v době, kdy jsme spolu ještě nebyli a bavili jsme se o vztahu mého kamaráda s jeho přítelkyní, protože ti si navzájem zakazovali se vídat s jinou osobou opačného pohlaví - a samozřejmě to nedodržovali ani jeden a měli z toho akorát hádky. No a my si tehdy vyjasnili, že tohle bychom nikdy partnerovi nezakázali. Pak jsme se o tom bavili někdy i v průběhu vztahu, ale nijak se to nezměnilo. Pouze na to přišla řeč. Celá ta část každopádně měla poukázat na to, jak mi přijde nesmyslné takto osobu omezovat pokud ji to vadí a nechce to přijmout.
Co se týče 3. části je to o tom, jak to mám nastavené aktuálně ve vztahu, a jak jsme s partnerkou spokojení. Neříkám, že se to nemůže změnit, ale tam bych už zabředával moc do osobních informací, což nechci.

Singularis: Heh a čáarky jsem si nechal kontrolovat jinou osobou, protože jsem v nich na tom ještě hůř než slečna, která mi je opravovala :D
Upřímně z hlavy nedám jestli jsem někdy použil slovo partner čistě v mužském rodě a popravdě slovo milenec používám pouze v mužském a slovo partner používám stejně jako ty jako označení i jen pro muže, tak i pro muže a ženy. Každopádně celý text je myšlen pro obě pohlaví stejně a je jedno, kdo je v jaké roli. Navíc nemusí jít nutně o klasický heterosexuální pár.

(1)3a - předpokládám, že reaguješ na tohle- Ano takhle je to také myšleno. Je to kritika vůči prvnímu názoru.

(1)(d) Ano to riziko tam je, to připouštím, ale bohužel tohle riziko nejde eliminovat tím, že se o kompromisy nebudeme snažit. Můžeme na to riziko maximálně poukázat a s vědomím toho, že tam je, se snažit ho nějak potlačit. Případně je to o diskusi v buducnu. Pokud osoba toho rozhodnutí začne litovat, pak je na ní, aby téma znovu otevřela a řekla, že ji to začalo vadit.
Hledat osobu, která bude mít věci naprosto stejné jako mi a nedojde k žádnému rozchodu názorů na nějakou věc je dle mého hloupé a nereálné. Člověk se ve vztahu musí naučit dělat kompromisy pokud chce, aby byl vztah dlouhodobý.

Ano ****Záletnictví zvyšuje tohle riziko, ale tohle riziko zvyšuje i to, když jde osoba s jinou osobou na kafe. Pokud k zamilování dojde je na dané osobě, zda tyto city zazdí, nebo zda nás opustí. Stejně jako když se zamiluje do kamaráda se kterým chodí na kafe.
"Zpravidla nedokáže dodržet pravidla" - je to o lidech samotných. Pokud nedokáží dodržet pravidla, tak jednali špatně. Nemůžeme je obviňovat za to, že se zamilovali, ale můžeme je obviňovat, že se nerozhodli to nějak zazdít popř. utnout s danou osobou popřípadě se s námi nerozešli a nezačali nový vztah s druhou osobou.
"Další problém"- tam to řeší vlastně pravidlo 3.4. a pokud by osoba neuměla říct ne- čili neumí udělat v tomhle kompromis a přistoupit aspoň na pravidlo 3.4, tak si musí najít parnera, kterému to nevadí. (Např. impotenta, frigidní ženu...)

Tento pilíř je postaven na filosofickém dogma. Upřímně netuším, jak řeší filosofie svobodu dítěte upozorním jen na to, že ne vždy je zákon postaven tak, aby vyhovoval tomu, jak dnes filosofické dogma vnímá spravedlnost.
Popravdě si dnes nejsme úplně jisti tím, jaká je " nejlepší výchova" Nemusí být dokonce ani čistě monogamní. Jinak ano je i hypotéza o tom, že vztahy mohou u nás být přirozenější pouze po dobu výchovy dětí. - Těch hypotéz je popravdě víc.
Poslední část předposledního odstavce mi prosím upřesni. Nevím zda ji úplně chápu

Popravdě tohle téma bych raději zpracoval až jednou budu mít sám děti už jen z principu, abych nemusel poslouchat věty typu "to budeš vnímat jinak až budeš mít děti"
Jiná témata v hlavě mám a mám v hlavě hlavně jedno téma, které určitě zpracuju až na něj najdu odpověď - zda existují okolnosti, kdy je morálně správné zabít člověk.

Pajalord: Děkuji moc.