Dneska jsem vedla debatu s úřady, pídila se po informacích, dostala je a vlastně mi to není k ničemu. Jsem plovoucí keporkak, co mu teče světonázor z cederomky a už ani neví, jestli plave nebo ho přejela tatrovka. Takže dík.
Být rodičem je tak trochu vnucená role,pokud tento scénář odehrajeme se ctí můžeme si za odměnu dovolit aspoň občas vypnout všechny ty alarmy a býti opět jen bytostmi.Kdyby mně vzala dcera do Austrálie.Vysadila by mně v buši mezi křováky s upřímným hřejivým pocitem ,že je o mně dobře postaráno.
Kreslíš ta slova opravdu moc krásně a jemně a křehce. Líbí se mi obrazy, ve kterých můžu nacházet a ztrácet (kousek sebe) :-).
Nádhera. Tvé básně mě opravdu baví a jsem tak moc ráda, že jsem zase jednu tady od tebe našla :-)!
Jsem opravdu ráda, že můžu číst slova, která jsou skutečnou poezií. S velkým přesahem. Díky za to.
Ano...Ty poezii opravdu umíš i cítíš. Dobře je mi mezi tvými řádky, ačkoliv nejsou veselé :-)
Taky jsem si při čtení vzpomněla na film 21 gramů. Neskutečně silný příběh, který je ve mně doteď. A Tvá báseň je neméně působivá. Díky Ti za ni.

