Všechno je vlastně už v tom názvu. Dobře napsaná pocitovka. Zaujala moc.

Tohle už jsem tady taky zahlíd, jen nebyl čas se přihlásit a napsat pár slov. Donutilo mě to zamyslet se nad těmi stíny. Nejkrásněji to pro mě asi řekl pan Skácel:

"Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé

Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje"

Je to tak. Ty stíny prostě potřebujem. Jinak bychom neměli co přerůstat. Díky za inspiraci :-)

Jo - jen pár drobnejch technickejch - ty rýmy jsou trochu zbytečně jednoduchý. Nemyslím, že je úplně dobrý snažit se psát báseň na první dobrou, ale to je věc názoru. A pak bych se rozhodl používat buď v celém díle striktně hovorovou, nebo spisovnou řeč, protože třeba verš "Mám slabé nohy, vlasy rozcuchaný" je takovej zvláštní hybrid. Tím vším vůbec nechci říct, že by se mi to nelíbilo, naopak. A hezky jsem si popřemýšlel.
Promiň, že jsem se takhle rozepsal, někdy bejvám i chytřejší :-)

Taková Plíhalovsko-Nohavicovská. Moc hezká :-)

Včera jsem koutkem oka zahlídl tuhle básničku. Asi v náhodných dílech. Musel jsem si ji najít a říct Ti, jak je hezká :-) Někdy... a vlastně většinou stačí strašně málo.

zajímavý počin.. já nevím proč, ale hází mě to pořád někam směrem k pyramidám.. asi jsem zblblá z nějakého toho filmu, co si teď nevzpomenu na název, ale pořád se tam honili a žrali je nějací brouci a tak dál.. :))) ovlivněná tímto dojmem z ní mám trošku husí kůži.. ale baví mě to, dobrý nápad!

básně pro děti mě moc nebaví, ale tahle je velmi pěkně uchopená :)

ať ti tvůj šťastný stav vydrží, nicméně toto bych viděla spíše do deníku.. je to jen takový ohraný výkřik..

jo_: Hmm "nic nedostanu" je prostě můj ne úplně vyřešený problém ve vztazích, začalo to samozřejmě doma s tátou. Byla jsem hrozně skřípnutá, že nic z jejich strany necítím a šílená tím, že nebudu pak ani nic cítit já. Takže se ještě občas objeví muž, který ve mně tyhle pocity vyvolá, a já, abych nemusela zažívat to, co mě doma drtilo, tak jsem vždycky radši vzala osud do svých rukou (mužská energie), abych dostala to něco, protože jsem si myslela, že když to nechám na nich, tak mi zas nic nedají (myšleno citově), a já budu znovu žensky zraněná. Prostě obrana, abych nemusela znovu do toho dlouholetýho pocitu. Ale jednou se tam člověkl musí vrátit, aby se to konečně uvolnilo a já mohla žít opravdový vztahy, a ne svoje traumata ;)

Děkuji :)

Krásná :)

velmi pěkný text, bezva hudba.. poklona :)

aaach :) obyčejná, ale krásně jemná píseň.. moc příjemný zážitek..

Kdo se rozdal ,vytvořil spoustu místa na dostávání.Otázka je,zda člověku není utrpení blízké víc než láska.Špatně se v tom často orientujem.Už dětství nás často deformuje.Báseň obsažná.

Zitra: Díky moc za koment.

Vítej vílo Johanko :-)

Vítej.
Vstupilas mezi spoustu lidiček, z nichž někteří jsou "život je krásný" a někteří zase "hodně bolí". Můžeme být rádi, že přibyla duše, pevně rozhodnutá být šťastnou.
Ať se ti daří.

Amadeo´´: Jsem rád, že jsi se tu zastavil. Je to jak říkáš. Hlavně, abychom tu přírodu nakonec nezdolali jedy, kterými se snažíme spasit to, do čeho jsme ji dostali. Mám to doma z první ruky a je to vážně boj...
Díky za Tvé zamyšlení.

Akaia: takovy to kdyz si te odpovedi nachazi samy... super.. ono je nakonec asi lepsi, kdyz to clovek necha jen tak plynout, nez kdyz to krecovite drzi a urputne se snazi.. co myslis tim "zase nic nedostanu"? tohle me zajima, kdy clovek jednu a tutez vec najednou zacne vnimat jinak, jako by se probudil a citi kazdou bunkou tela... wow, hodne poutavy povidani s tebou.. ;-) diky ti za to :-)
btw. urcite to za to stoji! :-)

Zitra: přišlo to ke mě samo :) jsem ráda, že se líbí

Moc děkuji za všechny ohlasy. Velmi si toho vážím, mí milí psanci.