Mlčeti Zlato má sice pravdu, ale i tak se mi to líbí. Všichni bychom potřebovali, aby se z hrstičky víry stala jistota...

Tak tohle je něco, cítím to, vnímám to. Krátké, hutné, rozbouří představy. Moc se mi to líbí. Díky!

Mlčeti Zlato: Máš pravdu, děkuji za komentář. Je to můj styl. Já budu asi vždy upřednostňovat prózu :)

Povedená mini.

človiček: Velký dík.

slavek: Dík za návštěvu.

Hezké.

Zitra: Díky za koment.

Krásný je to.

Hezké. Jen s tou kaluží je mi to líto.

Na mě moc konkrétní. Sice zajímavá výpověď, ale spíš prozaická.

Dnes už ani ten domov, zaslíbenou zem, nemáme, a to je 30 let od sametu. Rozprodalo se skoro všechno, nasekal státní dluh.

brrr... básnička je hezká a možná i výstižná... jen se mi to moc nelíbí a nedokážu se s tim stotožnit

človiček: nic konkrétního a neobvyklého... Koktejl událostí jménem život.

Orionka: Díky, jo, chápu. :) Jsem strašně chaotická jak v myšlenkách, tak obecně v životě. Zpětně to v některých dílech vidím, tady to má určitou pospolitost, ale je mi jasné, že čtenář může být zmaten. Díky za čtení! :)
Ayla: Díky, to je pro mě pocta!

Pohádková do slabikáře.Fajn

A co tě kouslo v tom dětství?Proti čemu šermuješ se zpožděním? Vyhraj.

Ano jsou i řezníci slova,jiní v peru spatřují obrazně japonskou katanu a uchopí-li tento nástroj mají k tvorbě vztah.Slova opravdu často zapadnou na dno necek a již se nevynoří a nebo to nejsou necky,jde snad o portál do vesmíru.Tvrdí se ,že myšlenka nezaniká.A pak cestuji v psancích a zdá se my jako by šlo o černou díru nebo vysavač co polyká naše myšlenky.

Govrid: Díky, i za kritiku.

Děkuji za komentáře.
Třeba ...