Rozmlácenej obr na kaši, apokalypsa duše, hodně chemie chaosu bolesti. To nepíšu ve zlém. Bojím se komentovat tvoji tvorbu.Nepotkal jsem tady ještě něco tak výstředně negativního a při tom je z toho cítit zraněný zvíře(řečeno obrazně prosím).Přitom budeš dost vnímavý člověk, za tu vulgaritu se jen schováváš. Miluješ respekt, je to pro tebe štít před strachem, ohrožením.Jsi slon v porcelánu,čím víc tě zraňují střepy keramiky(život) tím víc jsi zmítán bolestí a umíš to vše vyjádřit brutálně syrově. A ta brutalita je ojedinělá, zajímavá ,ale není hezká.Děsí a to tě bohužel baví.
Je to: dlouhý, plný překlepů a hrubek, zajímavě naléhavý, trochu slam poetry... Ten konec nepůsobí moc kompaktně s tím zbytkem... Možná záměr...
Zasmála jsem se. Obzvlášť první, čtvrtá a pátá sloka je super.
A co dál?? Mám ráda mini verše, ale toto mi připadá takové neukončené.
A navíc...lidstvu opravdu schází lidskost a pokora)))
Ty to tak nevidíš?
A navíc...lidstvu opravdu schází lidskost a pokora)))
Ty to tak nevidíš?
Kdyby Darwin Psavce potkal
kam by ho tak zařadil?
Nevěda zda byl první
psavec nebo savec
pěkně bys ho rozladil.
kam by ho tak zařadil?
Nevěda zda byl první
psavec nebo savec
pěkně bys ho rozladil.
Děti ty se dobře mají, když ve školkách Toma Cortése potkávají.
Homér: Děkuji,třeba jednou konečně povyrostu.Bývalo hůř. Proto mám psance rád.Vychovávají jeden druhého.

