Tahle se obzvlášť zdařila. Radost číst a radost přemýšlet.

J8 bych byl pro, že čím víc dáváš, tím víc zbývá... Nápad, ovšem pěkný.

Taky mě to bolí.

heleď, vždycky může být hůř.. můžeš dělat práci, která tě nebaví za peníze, který tě nebaví už vůbec :D

řekla bych, že podobný stavy prožívá spousta lidí, bohužel..

Fíha... Bez komentáře s obdivem.

Amelie M.: Rosa: Pocit znám a mám to podobně jako Amélie. Už se tím moc nevzrušuju, měl jsem i desetiletou "přestávku". Jako báseň za mě nic moc, ale to se podá.

Líbí, takže není, co kritizovat, kdyby bylo, asi bych nepsal :-)

Může se vykašlat na práci, prachy rozdat těm co je potřebují a vztah nechat plavat.

Je to jednoduchý!

Emoce si ho samy najdou

Možná i exekutoři :-D

Asi jsem se definitivně rozhodla, že nechci hypotéku a děti. Čím víc o tom polemizuji, tím víc lidí píše podobné výroky :D znamení?

Před nějakým časem, když byly děcka malý a já v jednom kole, jsem si někde na kousek papírku naškrábal zhruba asi tohle:

Ubitý pohodou rodinného krbu
chodím už jen zalévat kytky na hrob
nebožky mojí fantazie

Doteď si to pamatuju. Zaplaťpánbůh to přešlo. Napsal jsi to skvěle. Jak sám život.. Těžko se z toho vymotává a neslítne do něčeho ještě o level horšího.

Oběma děkuji za pochvalu, tenhle zážitek jsem si prostě nemohl nechat pro sebe.

Ne jen ten pěkný příběh, ale i to čisté psaní mě pohladilo. Dokonalost. Nemáš víc příběhů? :-D

Tak tohle rozhodně není klišé. Pozorovat a pak popsat takový prožitek s přáním, aby jim to vyšlo, je úžasný, hluboce lidský přístup. Možná jsem příliš pesimistický, ale myslím, že spousta lidí by se spíš zabývala otázkou nesourodosti vztahu intelektuálka-popelář.
Díky za povídku a Lidskost - záměrně s velkým L.

Připadá mi něčím smutná tato báseň. U Tvých děl musí čtenář většinou hodně přemýšlet (což je dobře) a nikdy pořádně neví, co se za těmi slovy skrývá, protože to prostřednictvím nich dokážeš schovat. Tady na mě cosi dýchlo ale na první dobrou a nevím, jestli mělo nebo ne. To jen takový můj postřeh. Báseň se mi líbí...

DDD: děkuju za kritiku, přesně tohle potřebuju :D S těmi rýmy bojuju, to je pravda. Mám totiž ráda rýmované básně, ale chápu, že to zase nesmí působit lacině. Asi jsem se zaměřila moc na obsah, než na přednes. Musím v tom najít rovnováhu :)

Ano. Je v tom ale rozpor - kdo chce dostávat, musí taky dávat. A když není z čeho?
Díky za koment.

Marně hledám ta správná slova. Dotkla se. Dost.

Děkuji pánové.

Všechno je vlastně už v tom názvu. Dobře napsaná pocitovka. Zaujala moc.

Tohle už jsem tady taky zahlíd, jen nebyl čas se přihlásit a napsat pár slov. Donutilo mě to zamyslet se nad těmi stíny. Nejkrásněji to pro mě asi řekl pan Skácel:

"Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé

Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje"

Je to tak. Ty stíny prostě potřebujem. Jinak bychom neměli co přerůstat. Díky za inspiraci :-)

Jo - jen pár drobnejch technickejch - ty rýmy jsou trochu zbytečně jednoduchý. Nemyslím, že je úplně dobrý snažit se psát báseň na první dobrou, ale to je věc názoru. A pak bych se rozhodl používat buď v celém díle striktně hovorovou, nebo spisovnou řeč, protože třeba verš "Mám slabé nohy, vlasy rozcuchaný" je takovej zvláštní hybrid. Tím vším vůbec nechci říct, že by se mi to nelíbilo, naopak. A hezky jsem si popřemýšlel.
Promiň, že jsem se takhle rozepsal, někdy bejvám i chytřejší :-)