Jeden všední večer doma,
na manželku manžel volá,
"Kvůli tvému vaření.
mám neodbytné nucení"
Odešel, a aniž věděl,
na místo kde předtím seděl,
s hukotem sněžné laviny,
spadly bicí hodiny.
Manželka jen smutně koukne,
potichu pak suše broukne,
"do šrotu mrchy poputují,
stejně se jen opožďují."
na manželku manžel volá,
"Kvůli tvému vaření.
mám neodbytné nucení"
Odešel, a aniž věděl,
na místo kde předtím seděl,
s hukotem sněžné laviny,
spadly bicí hodiny.
Manželka jen smutně koukne,
potichu pak suše broukne,
"do šrotu mrchy poputují,
stejně se jen opožďují."
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.