A opravdu neexistuje čas? Jsou to vzpomínky?Když ty nejstarší jsou nejživější.Nejde o nadčasoví vztah? Trvající děj.

Bůh je laskaví když nenaplňuje naše očekávání.Ne vždy se to tak jeví.

Zlatokop kutá v nánosech slov jak básník v kůži horníka a hle valoun zlatý.Osvítil štolu v níž duše hrabe kolem sebe.

Nic proti paření.

Obdivuhodné. 3D rozměr slov.Odlišně vnímám svět obklopen dalšími světy.

Pozor, spoiler:
Jinak jsem byl relativně trefně upozorněn, že se toto dílo podobá části závěru mé knihy Wesmírný omyl, kde se také věnuji genetice a kritice určitých lidských vlastností. Jinak tam píšu ještě o vzniku života, evoluci či mnoholidském organismu, ale místy si tam dělám srandu v rámci humorného sci-fi.

Vypadá to jako průběžná snaha mladého člověka naučit se používat některé odborné pojmy. Rozhodně to není ani zcela mimo, ale ani úplně správně řečené. Každopádně si cením snahy o nějaké zamyšlení.

Je poněkud úsměvné, že slova „geneticky zakořeněná sobeckost“ odkazují na poznámku pod čarou o „sobeckém genu“. Pravděpodobně došlo k záměně významu pojmu „sobecký gen“, protože to neoznačuje nějaký určitý gen, který by vyvolával sobeckost člověka, nýbrž se tím myslí, že přirozený výběr probíhá nejen a úrovni jedinců, ale i na úrovni jejich genů. Metaforická sobeckost genů může klidně vést k tomu, že výsledný organismus bude altruistický, pokud přirozený výběr povede k upřednostnění genů zvyšujících pravděpodobnost altruismu jedince. Jinak u pojmu sobecký gen je otázkou mj., nakolik můžeme hovořit o „přirozeném výběru“, když geny neinteragují s okolním divokým světem přímo, nýbrž velmi zprostředkovaně skrze tělo, což nějakou měrou znamená něco jako „umělý výběr“.

Když už je řeč o sobeckém genu a vztahu mysli a těla, tak mě k jinému Dawkinsnově pojmu, přesněji „slepý hodinář“, resp. k metafoře na přirozený výběr, který Dawkins přisuzuje i genům, napadá, že tím implicitně vzniká pojem „slepý gen“, což značí neschopnost samotných genů přímo vidět své důsledky (fenotyp a rozšířený fenotyp), a pokud zůstaneme v Dawkinsnově paradigmatu (ať už skutečnosti odpovídá více či méně), tak se to velmi podobá pojmu „slepá vůle“ od Arthura Schopenhauera, který je vysvětlován metaforou, že vůle je jako statný slepý muž, který na ramenou nese chromého ale vidícího muže (vědomí). Takže podle mého to vypadá, jakoby „slepá vůle“ byla jedním z prekurzorů vzniku pojmů „sobecký gen“ a „slepý hodinář“, přičemž neodarwinismus se mi jeví kompatibilní s nejen Schopenhauerovým iracionalismem.

A když tvrdíš, že „inteligence je geneticky dědičná“ a v dětech zůstane „námi zvýšený potenciál“, tak to zní jako lamarckismus, který je převážně vyvrácený až na pár velmi specifických případů, které se týkají spíše jednobuněčných organismů. Mnohem pravděpodobnější je epigenetická dědičnost, ale momentálně neznám studii, která by to v případě inteligence vyvracela či potvrzovala. A možná nejpravděpodobnější je kulturní dědičnost, resp. když jsou inteligentní rodiče, tak na své dítě mluví o to inteligentněji než jiní rodiče, čímž spíše může dítě dosáhnout vyšší inteligence, než kdyby ho vychovali méně inteligentní rodiče.

Mohl bych toho namítnout víc, ale vybral jsem to, co mi přišlo nejzajímavější. A jak už jsem psal, každopádně si cením snahy o nějaké zamyšlení.

Děkuji všem za zastavení.

človiček: Děkuji za oběť času, který bude chybět herbářům...každopádně je to pro mě stimul pro nějakou novou tvorbu...už skoro nepíšu.

vanovaso: Děkujiii :-)

človiček: Jejda, u čtení poezie se nečte, to pak padají drobky do klávesnice :-))). Komentář potěšil, moc děkuji.

Až sáhne po mě tak jí zaskočí a řekne -Ty jsi tu zas? A Já odpovím smím prosit tetka a ona na to -hybaj zpátky pacholku.(-:

kmotrov: Děkuji moc za zastavení. Co se týče komentů, jsem taková tichá šedá Eminence a moc se tu už nevyskytuji, málokdy přidám nějaké dílo a asi zapadnu v šumu aktivnějších autorů. Každopádně teď asi aktivitu navýším...díky :-).

vanovaso: Dě+ku+ji.

človiček:
V úžasu čtu tak krásný komentář…jaká ředitelna? .
Jsem žena – obyčejná …
No možná…že i trochu jiná.
Každopádně děkuji, děkuji a děkuji. Jsem potěšena.

Upadl mi chleba z ruky , zapomněl jsem ho držet, když jsem četl.(-:

Dear.K: To se krásně čte, děkuju!

vanovaso: jsem rád že se líbí :D

Seš neuvěřitelnej. Super!

Líbí se mi .