 29.10.2020 3 849(12) 0 |
Bolí mě hlava.
Srdce mi bije.
Cítím jen chlad ze svých úst.
Občas se stává,
že to v nás hnije.
Ty činy nám ale pomáhají růst.
Volejte sláva!
Lidskost furt žije.
Zloba a závist zas drží půst.
Duše, co dává,
pak neví čí je,
může zas trochu povyrůst.
Srdce mi bije.
Cítím jen chlad ze svých úst.
Občas se stává,
že to v nás hnije.
Ty činy nám ale pomáhají růst.
Volejte sláva!
Lidskost furt žije.
Zloba a závist zas drží půst.
Duše, co dává,
pak neví čí je,
může zas trochu povyrůst.
31.10.2020 - 17:08Velice zdařilé a povzbudivé. Mám rád když se lidé umějí posbírat ze dna a vykročí byť na vratkých nohách. Mockrát jsem to zažil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Povyrostlá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Člověk míní
Předchozí dílo autora : Sen o tobě
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Teeney [16], Rezavá Plechovka [14]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
