25.11.2020 - 11:51
18(15.)Ach jo, to mě rozbrečelo.. Strašně moc mi to připomíná moji starou tvorbu. Hrozně jsem přemýšlela, proč mi nejde psát - protože, když se toho dotknu, tak to bolí.. Dotek dřív nestačil a teď je přiliš..
25.11.2020 - 11:506(4.)Tahle je opravdu moc hezká, je mi něčím neskutečně blízká..
25.11.2020 - 11:4612(1.)Vzpomínám si, jak jsme čekávaly na jaro.. A pak jsme z naší lasky vyrostly.. Cítím se rozpletená jak jednotlivé prameny a prsty mám tak zkřehlé, že pletení jde ztuha..
25.11.2020 - 11:366(4.)Uf, tohle tíží, přeju co nejdřív štěstí a radost..
25.11.2020 - 11:3327(22.)Krásné :) Nepřichází mi lepší slova..
25.11.2020 - 11:2830(15.)Bože..mrazí mě.. To je to, co od poezie chci.. Díky :)
25.11.2020 - 11:208(7.)Naprosto suprová báseň, během jejíhož čtení jsem se opět přenesl do dětských let, kdy jsme s kamarády chodili bruslit na rybník a koukali se na pohádky. Byť už nejsem nejmladší, asi se na Sněhurku znovu kouknu :D
25.11.2020 - 09:262(2.)človiček: Tak to tomu môjmu nehrozí... občas sa sťažuje, že by som mohla rozprávať menej. Ale Tvoja myšlienka bola myslená možno skôr ako metafora...
24.11.2020 - 23:232(1.)Některé ženy vystačí jen s jediným slovem při svatbě.Řeknou tam ano a víc z nich v životě nedostaneš.
