Kdysi jako děti jsme byly na maškarním plese za Sněhurku a sedm trpaslíků. Já byl Štístko a se Sněhurkou jsme byli jediní kluci. V tvé básničce bych byl ale ledoborec Stydlín. Spíš ledoborec než Stydlín.

Krásné. Hned mám chuť svěřit se Tvým dlaním...

človiček: na zádech klient leží někdy taky, když masíruji chodidla, nohy ze předu, ruce a dekolt ... a někdy i břicho


a ještě u jedné jiné
ale tu jsem letos od corony ještě nedávala

človiček: Díky za komentář.

Zde je zlatá žíla potenciálu. Co báseň to nugett či valoun. Třpytěnky zbývají Nám, co čteme s hubou do kořán.

Smekám nad Bardem umným
jenž slovy skosil tolik lidu
zvouc jej umělcem
neuvedu nikoho do omylu.

Dochází mi , že trenýrky v básních nefrčí. Že by feminizmus?

K pánu, bratru tvému se přimlouvám
s masážemi problém mám, dvě věci totiž nezvládám. Do očí chci já hleděti však na břiše mám ležeti.Nohy já pak sleduji, nesoustředěn na vlohy.

Kdyby Sněhurka Psavce znala,ježibaba by ostrouhala.Trpaslíků by více bylo, veršíky by se jen hemžilo.

človiček: Moc děkuju za milá slova.

slavek: Jasně, snad se jim to bude také libit.

Jéje, to bude fajn pro vnoučata. Můžu jim to zarecitovat (že je to "od pana Psavce")?

Rezonuji s uvedenými postoji obou postav.Je to, jako když se ladí kytara a jedna struna rozvibruje tónem strunu druhou.Popisuješ totiž skutečný svět, kterému bohužel rozumí mnoho lidí a ti ostatní rozumět nechtějí, protože stojí na druhé straně, až na pár výjimek.

Proč velká písmena po čárce?

Pořád fajn.

Také se chechtám.

slavek: Díky :).

Večerníček za 1

A ještě ta pěkná anotace ...

Opět milé a optimistické :o))