Dvě tváře střetly se v tichu,
zdánlivě stejné,
avšak každá vypráví,
příběhy jiného světa.
Jedna v podobě Niobé.
Mimika z kamene,
místy ten chlad protne,
proud slzavého tepla.
Druhou stvořil Voltaire.
Candide s úsměvem,
našel v konci utrpení,
začátek víry.
Mezi nimi skleněná hráz,
s okřídleným hmyzem,
v metafoře Charóna,
rozděluje stíny.
zdánlivě stejné,
avšak každá vypráví,
příběhy jiného světa.
Jedna v podobě Niobé.
Mimika z kamene,
místy ten chlad protne,
proud slzavého tepla.
Druhou stvořil Voltaire.
Candide s úsměvem,
našel v konci utrpení,
začátek víry.
Mezi nimi skleněná hráz,
s okřídleným hmyzem,
v metafoře Charóna,
rozděluje stíny.
08.06.2026 17:13
Poezie je jako oblaka na obloze - v jejich tvarech si každý může najít to své. svůj obraz jsem si v Tvé básni našel. Díky.
03.09.2025 21:53
Leslie: na poezii mám nejraději, že každý si může najít význam, ve kterém se najde. V mé hlavě však vypadá takto: člověk dívající se do zrcadla, kde samotné sklo je takovou hranicí mezi životem a smrtí. Jedna tvář je život, druhá smrt. Jaká je jaká už je na zvážení jedince.
03.09.2025 20:04
ten druhý příběh se mi ve výsledku líbí víc
https://cs.wikipedia.org/wiki/Candide
a tady ten první https://cs.wikipedia.org/wiki/Niob%C3%A9
https://cs.wikipedia.org/wiki/Candide
a tady ten první https://cs.wikipedia.org/wiki/Niob%C3%A9
03.09.2025 11:32
Zajímavá, líbí se mi některé obraty, ale asi mi uniká, o čem to má vlastně celý být. Minimálně hledám, co je tedy to, co ty dva tedy spojuje - společné truchlení? Nebo to jsou dvě tváře jednoho člověka? Nevím, spíš tápu. Ale výklad by mě zajímal, myslím, že tam ten význam je a trochu mě štve, že ho nedokážu uchopit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.