Orionka: volné verše nepíšu, to raději přenechávám básníkům, sebe vidím jako pouhopouhého autora textů - řemeslníka
...nadějí je správně, nezapomínej, že krom č. jednotného tu máme ještě č.množné - halt čeština nóó!

Naději nemá, ne nadějí. Oceňuji tu semknutou formu, která je i smysluplná, ale stejně mám pocit, že uhranutost rytmem a rýmem zbytečně svazuje křídla něčemu, co by mohlo vyletět ještě výš.

Hezký, má to atmosféru.

Rýmovanka dobrá, ale nic víc, sorry.

Skvělé, skvělé.

Škoda těch klišé, třeba zlomilo mi vaz není zrovna originální. Zkus to říct po svém, jinak, a bude to super.

Občas je to fakt hrůza, ty neděle

A v duších roztopíme kamínka svých srdcí aby zbylo teplo pro obejmutí.

Hluboké, opravdové....pepř do toho ale nesypej. Vše je volba. Přijmi pohlazení a v zádech se narovnej. Klíště odpadlo jen po nasátí.

Co se týče té dračí smečky, přečti si zápletku (Plot) https://en.wikipedia.org/wiki/Miss_Kobayashi%27s_Dragon_Maid . Možná na to získáš nový pohled...

Připomnělo mi to medvídka Pú, jak přemýšlel, co znamená ustavičné bzučení. Ale když se nad tím hlouběji zamyslím, je to báseň hodně otevřená novým významům. Co když je „ona“ dopravní značka „Stůj! Dej přednost v jízdě“ a „on“ je řidič automobilu? Jenže to tam pak zase nedává smysl to ticho, protože jedoucí automobil vydává hluk. Možná byla „ona“ dopravní značka zakazující vjezd do lesa, kde bylo zrovna bezvětří, takže tam bylo ticho, které pro zvířata něco znamenalo, a „on“ byl bezohledný motocyklista, který to ticho zničil...

A pak je tam samozřejmě ta skrytá zpráva ve zvětšených písmenech, ale ta mi celkem nic neříká.

Sice nerozumím tomu kusu zlata (tuším, že to bude nějaká metafora, ale nedaří se mi vymyslet jaká), ale jinak se mi ta myšlenka líbí, tím víc, pokud není míněna vážně. Kdyby byla míněna vážně, vadilo by mi tam to násilí na konci, ale pokud nejde o skutečné násilí, ale jen o vyjádření pocitu a nutkání, líbí se mi to; já mívám někdy podobné nutkání plesknout lidi po tváři, aby se probrali a nad sebou zamysleli...

Ayla: Děkuji. :-)

hmmm...atmosférické!

Psavec: tak, tak...zhruba od poloviny života by se vzpomínat mělo, jednak už je na co a druhak se může čék z prožitého poučit, popř. se vyvarovat chyb - špatných rozhodnutí!

Dlouho mne tu nic tolik nezaujalo. Je to napsané neotřele, s fantazií, nic nepřebývá, je to autentické. Nemám moc rád zbytečné hraní s fontem, ale tady to krčící se snad výborně vystihuje nedůvěru v sebe.
Každý v tom nějak plaveme, báseň je to skvělá!

To byla klika.

Smuténka.

Povedená zkratka.

Zaujala.