Moc hezká smuténka.

Vtipná, ale to prohození řádků 3. a 4. se mi líbí více.

Yana: Ten hostinskej je Bůh. Jak jsem odpovídal Puerovi. Dík.

Neu: Myslím, že jsme tam všichni. Dík.

LadyLoba: Dík :-)

Rohatý: Bliju, vidno z textu. Dík.

Psavec: Dík :-)

Dandy: Dík :-)

Homér: Ta šlapka není konečná, ale je sociální demokracie, která klesla na samé dno. Dík.

puero: Jsi hodně blízko, celé to je alegorie, ten hostinský je Bůh, kterého to už nebaví. Dík.

Miňko: Dík :-)

snad to krásné potrvá věčně
třeba v očích potomků...

líbí

Miňko: Děkuji moc.

Moc hezká, kolikrát ještě zabloudíme? kolikrát budeme mít pocit znovuzrození? kolikrát se budeme ztrácet a nacházet...

Ta atmosféra hospody je nadčasová, témata aktuální a ten hostinskej vlastně znuděnej, ale trochu šťastnej je, ráda tě čtu tady!

puero: jooo, mám neskutečnou radost, přesně tak měl tenhle pokus zapůsobit, dvouřádkový verš který nás přes své neradostné sdělení zlehka dovede k radosti ze života, popravdě sama sebe v závěru vidím se sepnutýma rukama se smíchem vystavují tvář slunci, zářím, a opravdu mě těší že ses k tomu závěru nechal dovést a hlavně ho pochopil jak byl zamýšlen

Další lehce odevzdaná yaničina. Líbilo se mi to. Smutné téma, ale jaxi na pozadí.

Wau, to je pecka. Mám-li se k něčemu přiznat pak ten dvouřádkový verš byl od chvíle, co jsem ho u Nizámího objevil moje láska na první pohled. Čte se i píše lehce, je takový větrný, jakby na hladině nesený. A k lyrickým báničkám a básním o lásce a zklamání se dokonale hodí. A tady na mě navíc dýchla dovolená. Slunce rozpouštějící se v horizontu šumivého moře, kam kráčí Yana jen tak v trepkách...

Jarda468: možn jen bez nich by zanikl i smích a radost, vše je tak jak má být, děkuji za čtení a reakci