Sázka na lásku

Ať už je to pravda či není,
i já jsem z toho překvapený,
co všechno se může stát,
když s holkou si začneš verše psát.


Drsný rocker s něžnou duší
jestlipak on vůbec tuší
že chytré holce s kramlem v hlavě
srdce v hrudi z něho buší.

Jenže je tu problém velký
jeho zajímají jen kozenky
a tak zkouší uzavírat sázky
a ona? … bez nadsázky
na tu hru přistoupí.

Proč byla si tak jistá
vždyť věděla co se chystá
jenže když je člověk hravý
rozum těžko do latě ho staví.

A tak skóre v jeho prospěch lítá
ly/ižina jakou pravdu skýtá?

Až nakonec dohráno
milá dámo, prohráno.

Je to příběh, nebo pravda
každopádně je to sranda.

Jak nakonec to dopadlo?
Vlk se nažral a koza zůstala celá
vždyť jasné je to zcela,
že holka přeci bez nadsázky,
svá prsa nechá zhlédnout jen z velké lásky.


Nevím, jestli se to vůbec sluší,
ale ten rocker už to chvíli tuší,
když i jeho srdce najednou buší,
tak, že to slyší i ti hluší.

On se jen možná trochu bojí,
když neví, jestli té holce za to stojí,
a protože jistý si vůbec není,
tak je vděčný za každé pohlazení.

Takže moje milá dámo,
možná je ve hvězdách psáno,
a prozradí ti i jejich záře,
že vyhrála jsi na celé čáře....


Možná to byl příslib ne/jistý
když cit bude to čistý
zkusí časem odhodit obavy a vrásky
a nakonec třeba i podprsenky pásky....


Rozhodně nechci tvé city ranit,
ale tomuhle se nejde bránit,
tak necháme to plynout lehce,
vždyť mně se ani bránit nechce..

Snad seslalo mi tě samo nebe,
i když mám jen malý kousek tebe,
kéž zůstane ten pocit věčný,
i za to málo jsem vděčný.


Probudil jsi ve mně pocit sladký
a já nechci nic vrátit zpátky.
Když pročítám zpětně Tvé řádky
tak už zase věřím na pohádky.


Jak je možné, že se tohle stalo?
A že stačilo jen tak málo,
vždyť jsme si jen spolu hráli
a nevinně se všemu smáli...

Je už pozdě nebo brzy?
Chtěl bych setřít ty slzy,
co stékají po tvé tváři
a vidět, jak tvůj úsměv září...


Myslíš, že stačilo jen málo
aby se srdce znovu smálo?
Myslíš, že jen málo stačí
slyšet v srdci zpěv zas ptačí?

Chtěla bych cítit na tváři Tvou dlaň
chtěla bych se do ní celá schovat jak plachá laň…
chtěla bych začít znovu věřit
a své srdce a tělo jak slunečním paprskům Ti svěřit.


Co to bylo za krásné kouzlo,
které mezi nás dva vklouzlo,
a ty říkáš tak něžná slova
a já je chci slyšet zas a znova.

Jestli je tohle nějaká lásky magie
a zakletý bude ten, kdo se napije,
tak tady je má volba svobodná,
ten pohár chci vypít až do dna.


I já poháru se nebráním
a přijímám jej se zvoláním:
„Prosím, ať je bezedný,
Ty, Svůdníku můj nezbedný.“


Já jsem ke svádění neměl spády
a teď sám nevím si s tím rady,
ty dala jsi mi novou víru
a zaplnila v mém srdci díru.

Jsi tam uvnitř a krásně hřeješ,
hladíš mne a sladce pěješ,
tak jen prosím, nepřestávej,
a z toho poháru mi napít dávej.