To jsou ty záhady. Nevidět a vědět.

Yana: To bych se v tom hrozně ztrácel, kolik by bylo básní :D a došly by brzo názvy :DD
Děkuji :)

Ellen: Jen co je pravda, občas je to jediný čas kdy aspoň na chvíli máme to co bychom si přáli

LadyLoba: Psavec: Když to na mě přijde tak je to délka :D zas se mi to nechce úplně nějak krátit...

Když jsem byl na šachtě, hluboko hluboko v zemi, zhasli světlo. Nebylo vidět lautr nic. Ani tu tmu. Bylo jen slyšet zvuky, hukot klimatizace, jak se tak odrážel od stěn a bednění. Bylo to jako v břiše, jako ve střevech. Kolem dokola jen uhlí a po krátkém čase člověk začal mít pocit, že se rozpustil a je součástí té temné hmoty kolem. Že ztratil svou dosavadní podobu, svůj tvar a barvu. Být v takové tmě dýl, asi bych se z toho dlouho vzpamatovával.

Zajímavý počin ve vodách psaneckých. Taková netradiční vlna na hladině. Mám rád, když je autor důsledný pokud jde o interpunkci a tak, prostě o styl. Jen se mi nedaří překousnout ten konec předposledního řádku. Není tam to "se" nějak navíc?

Máte to vy umělci těžké.

To je smutné. Je náš úděl opravdu tak krutý?

Výstřel přímo na cíl.

Zármutek pomine, krásy světa zůstanou.

Yana: Díky moc.

Yana: diky za cteni

Pěkné a smutné.
Ptači zpěv potěší ale prožitky neodnese.

Hezká k zamyšlení, líbí se mi ta myšlenka

Hanulka: hezky jsi to vystihla

Pěkná, líbí se mi to.

Líbí se mi

Mně se to líbí jako příběh, který je popsán dost obrazotvorně a ještě se nad ním člověk zamyslí

Pěkná slova.

Já v té básni nacházím jednu dívku co zemřela nedávno, tedy silná a smutná realita, krásně napsáno