Wau, krásné usínání a kouzlo vstávání, to vše je v tvé básni.

Nová ,jiná doba.

No teda vožralá čarodějnice, to fakt je nejvíce. já se opravdu bavím.Děkuji.

Jééé, sladké bezstarostné dětství a kouzelné mládí. Vzpomínky jsou někdy radostné ondy smutné, ale hlavně, že jsou.

Hezky jsi ve volném verši popsala své zklamání, ale pamatuj ...pro jedno kvítí slunce nesvítí.

človiček: Ano, ano..je to tak...děkuji.

sokol a lípa: Jsem ráda, že máš chuť psát, ráda tě čtu...

Brigita: Děkuju.

iluze: Terri42: Děkuju :-)

LadyLoba: Inna sedí:-) Přesně, sestup bez extáze. Ale ticho je někdy víc než extáze, v něm má člověk šanci zaslechnout sám sebe.

človiček: Ta jen přihlížela z povzdálí :-)

puero: Homér: Bavíte mě oba, každý výklad se stočil trochu na jinou stranu, ale pravdu nemáte ani jeden. Ta věta vlastně není důležitá, proto tam není - ta mohla přijít zvenku i zevnitř. Je to o tom momentu uvědomění. Není o váhání, ani o utápění se v utrpení nenaplněnou láskou. Je to moment pravdivosti k sobě sama (a pravda mnohdy bolí), nahlédnutí vlastních podvědomých vzorců chování i vztahování se k druhým a sobě sama a rozhodnutí se z nich vymanit a jít tentokrát jinudy - a pro mě je ta cesta rozhodně mimo typický společenský narativ "šťastného konce" skrze druhého. Je to vědomé rozhodnutí vydat se do vlastního "podsvětí" a nahlédnout svůj stín - tentokrát ne proto, že mě tam hodil někdo druhý, ale protože chci najít cestu ven, a ta nejde jinudy než přes ponor. Ale vědomý ponor je za mě lepší než pasivní propad - možná to bolí, ale není v tom bezmoc.
Ty tři postavy tam určitě nejsou náhodně. Možná moje vysvětlení nedává smysl. Možná je to celý nesrozumitelný trapnopatos a kýč. Ale já ji mám prožitou a bavilo mě ji psát i cítit, tak mi to asi nevadí.
Díky za čtení i zamyšlení se.

Terri42: Díky. Nakonec se vždycky odkopou :-)

Přijemné poctení.
Toulání nocí plnou myšlenek jen svych chyb chcr uznat
k ponaučení.
Snat spanek přinese co však ve hvězdách.

Jemnocit s ADHD. Vánek od tornáda. Mozart zahraný na předivu pavučiny. a to jsem hluchý.. obrazně řečeno.

Vnímat tě vyžaduje odstup. Pár metrů před tebou lidé do čehosi vráží a vystupují z toho když se patřičně vzdálí. Aura je proti tomu jen tenkou pláštěnkou. Je to jako bys vnímala vzduch v atomech. Zvláštní chrám ta tvá duše. Vesmír s tebou randí a ty mu vracíš polibky bez nutnosti chápat.

Zajímavé, ale neuchopím to a o to tu zřejmě jde. Pocity Nám unikají mezi prsty. Potkáváme je v mlze či náhle za rohem či pod peřinou jindy zas protkají sluncem tvůj vlas a ty se smršťuješ a rozpínáš v rytmu dění a dechu.

no... nádhera... :-)

človiček: i mě...

Homér: Myslím, že je to strašný, neodpustitelný a varovný. A že úplně stačí ten fakt, že je Laos nejbombardovanější zemí v historii s půltunou trhaviny na každého obyvatele. Není potřeba přehánět, ve druhé světové se množství bomb může jen odhadovat, ale bylo jich zřejmě řádově víc.