Jen se nezrazuj a neumírej...;)...
buď pořád svá...

tohle téma je mi blízké;)...
pěkná básnička...

no pokud se navzájem zabijete, tak možná i do dějin vejdete... ;)

Téééééda! Mně úpně došly slova...! :)

janek: jasně, ale přece nebudu nadavat na holky, když mě trápí kluci ne?;)

Z její atmosféry mi mrazí v zádech....je mi jako bych stála uprostřed toho všecho a nemohla se hnout z místa...
njn...matematika...co jinýho se tam dá dělat, že?...;) *

a nejlepší je žít přítomností...pro budoucnost;)...

Není potřeba touhy,
tvůj otisk v srdci je dlouhý!
Když tvé přání nezmizí v dál,
tvůj talent roznítí
třeba sám úsměvů král:-)
(na cestu jiným posvítí)

bezduvodny anet. naprosto

Každá závislost je škodlivá, Niky, takže je občas dobré odříci si i to, co míváš ráda, abys zjistila, zda Tě to místo povznášení příliš nespoutává a nesráží k zemi..."Květ je hezký v poupěti, opilost taky!" A nejhezčí a nejžádoucnější nám připadá to, co je vzácné až nedostupné...;o)
Já si takhle odřeknu i kafe, když už mám pocit, že ho piji jako vodu a raději si dám třeba mátový čaj.../Nebo se odmlčím, když už se mi zdá, že jsem příliš závislý na literárních servrech!/

Naštěstí to není můj případ, Ivčo! I když nejsem tvrdý abstinent, piji vždy s Mírou! Nejlépe vínko, jenže zase kdosi moudrý pravil: Nepij víno, jsi-li sám a smuten, takže jsem teď vlastně skoro abstinent...;o(

Takže jsem to pro jistotu utnul už dnes!;o)

Taková měla i být!
" Honem se tomu zasmějme, abychom nad tím nemuseli plakat!"
To řekl kdosi moudrý a já to přijal za své, Aylo!/Tedy někdy! Někdy to člověka přeroste a roztáhnout ústa k úsměvu je těžší než zvedat těžké kvádry!/;-oD

ty příklady... no mně je to jasný! já ho zabiju!

no... chodila jsem se vsemi tremi typy kluku... s chlapcem jsme se nejak rozpadli sami... neználek se rozesel se mnou, protoze na me nemel cas kvuli airsoftu... a s chlapem jsem se rozesla ja...
Jsem tak blba?

Ano! Rozumím, souhlasím. Pěkně vyjádřeno!
To je ten druh "závisti" smíšené s obdivem, úctou a... touhou po tomtéž..., viď?

:D... to tedy nevím... částečně souhlasím, částečně ne.. myslím, že ani leckterá holka nedává do vztahu tolik ,kolik by měla... ale to je asi věc další...

známí pocit, ale nevím, nevím...

je těžké říci, že je to opravdu pěkné dílko...pěkně popsané pocity...hlavní je vydržet a nikdy nezapomenout...doufám, že se nám to povede...

Občas mám náladu a pocit, nebo spíše potřebu, psát v mužském rodě. Píše se mi tak lépe. A navíc-vždycky jsem chtěla být kluk-> stále chci.
:) Nicméně děkuji.
A přeji, aby ta bolest ze srdíčka přešla rychleji než mě.