Super zlato!!!!

na lásku léky nejsou ....

Extáze bez omezení ! Jooo!

jáchyma hodit do stroje ;)

To jsi docela vystihl...ale přitom z letadla je to krásnej pohled, protože to můžeš sledovat všechno tak nějak z výšky a tu minulost tam moc neřešíš (narozdíl od některých lidí na zemi):-)

Krásný, přímý, bomba.

//naše těla nám nestačí
a duše necítíme//

tyjo fakt dobry!

UÁÁ už blbnu,,... chtěla jse říct že je to pro mě pocta :-D a že pochvala od profíka potěší :)

Děkuju :) Pocta od profíka vždycky potěší :)

poctivý pistolník se na udičku chytil,
věděla jsem, že to tak nenechá,
hned od boku už střílí na vše co tu vidí,
skvělými verši pálí z daleka....

prostě supr

stříbrnou nití splétám síť,
do představ ses mi dneska chyt,
lék budem brát jen po kapkách,
rýmovat verše v hádankách.... :-)

Díky Mirku, tvůj koment je vždycky perlička... :-)

Zkusila jsem to, ale zase jsem tam to "a" dala zpátky, nějak mi to nezní dobře... tak promiň... ale za komenty díky, mám radost, když jsou na básničky reakce, jakékoliv...

jáchym je borec:)..vždyt to pořád říkám..:)

myslím, že anonym to vystihl dobře(-:

Něco živějšího, než já jsem živ - to znamená, něco více živého, než já, něco víc živého, než vůbec člověk - živého v tom smyslu, že to ani není živé, v tom smyslu, že to nemůže zemřít. Navazuje to nad verš nad tím ("Něco sladkého a cenného...").
Inu, má to být vzpoura. Depka je v tom pochopitelně. Malá písmena jsou tam proto, aby donutila čtenáře to číst.

Naděje je duší Lásky,
znavenému sílu dá,
co na tom, že mnohé vrásky
důvěrně již tvář má zná?

Stáří není dáno věkem,
je to jen stav duševní,
smekám širák před člověkem,
jemuž touha v srdci zní...

Někdo stár je ve dvaceti,
jiný ve stu mladíkem,
máme srdce velkých dětí,
proto verše píšem sem...;o)))

Na liteře bys tohle musela dát do kategorie drsoň. Ale je to moc krásné. Koukám, že jsi si ty knížky od čarodějky nekoupila nadarmo!;o)
I mne inspirovala její dílka k věcem až neskutečným pro plachého pistolníka...

Splétáš sny jako pomlásku
a tajně myslíš na lásku,
jak růženec je přebíráš
a kohos tajně v srdci máš.

Když člověk dotaz pomine,
zda rozumné to /co by ne?/,
nezbývá než Ti závidět
bohatý Tvůj duševní svět.

Že Láska kvete v každém věku,
ač se to neskutečným zdá,
já svědčit chci tu, je tím z léků,
co mládí zpět navracet zná!

Duch jejím dechem pookřívá,
i pouhý flirt je víc než dost,
častokrát za důsledek mívá
i nevázanou bujarost...

Když čtu Tvé verše, slyším zníti
kouzelný vítr stříbrný,
již uvázl jsem v představ síti,
třeba se těžko vyplní...

Však krásné je si zavzpomínat,
alespoň v duchu touhou žít,
než bezradně jen ruce vzpínat
a myslet na hřbitovní klid...;o))))

Co to máš zase s tím šťouralem? Poctivý pistolník se ještě kvůli Tobě dostane do řečí...;o(

Jinak jsem se po čase zase nechal strhnout k reflexní tvorbě. Chtělas to, tak to tady máš!;o)))

Já v zlaté mříži nemám srdce žádné,
část jsem ho rozdal, zbytek krev mi honí,
vzpomínka dávná na Tebe již chladne,
ač někdy zdá se, že to bylo loni,

co cesty naše směly spolu jíti,
k rozcestí jen a pak už každý sám,
představy něžné sotva plamen vznítí,
snad tisíc světelných let k Tobě mám...

Jenom to krásné občas vybavím si,
hřejivý pocit přijde vzápětí,
já už teď ničí nejsem, ty však čísi,
naděje střípky zas se rozletí

jako když na zem vzácná váza spadne,
však člověk nemá již na ničem lpět,
zahoří touhou, potom tiše zchladne,
když spočítá si, co uběhlo let...;o(