přejte mi kapku oceánu
vy tiché vlny rozšumělé
ať v sluncem pozlaceném ránu
hladí po znaveném čele

přejte mi kapku oceánu
v šumění co neustává
když do zlatého jitra vstanu
ať ochlazena je má hlava

přejte mi kapku oceánu
racků když zaznívá smích
slunce se houpe na břečtanu
a v myšlenkách mých opilých

něžné .-)

jéé, to je tak hezky vypiplané, je vidět na čem Ti záleží..

YES!!! (skvelej obrazek)
koment viz liter..:)

V náhlém popudu smířit se s realitou,vymkla jsem se z objetí mé sladké nevědomosti,a opravdu jsem dosnila...

mooc se mi líbí téma,zpracování i obrázek!!!!!!

Nostalgie je i píseň přeci,
tóny, co jsou nyní v kleci,
a přeci
zní a zpívá jako pták
i srdce buší, je to tak.

co je, co bylo a co není,
když déšť vítá rozednění,
ráno vždycky nové bývá
a každý čas svou píseň zpívá....

Líbí se mi to..

Znám vůni nostalgie,
znám její chuť i dech
příběh co dožil však přece žije,
zarostlé hroby na pustých hřbitovech

Taky se to tak dá nazvat,ovšem...Zač můžeme považovat peklo?!

:-) úplně to vidím

n á d h e r n á

Moc krásná báseň,hned mi zvedla náladu.

Vtipné, pobavilo mě to. Namalovat si na "ksicht" obličej dá někdy opravdu práci, kterou sami nezvládneme...

ty basy byly mysleny jinak..:) to neva..
taky bych si dala c., ale prestavam.

To je fakt krásná přírodní poezie. Bolevák mám rád, a taky tu vyhlídku nad ním, Mikulku. To se ti povedlo.

Nemá to smyslu přepisovat cizí texty.

hell

pár cest davem ven, to je dobrý, na basu hraju a cígo bych si dal, nu žádné tu nemám