Nevěrná:
Pistolník střílí v srdce žen,
však slepé má jen náboje,
než se sluncem odejde den,
zas bude plno pokoje

srdce, co ženu miluje,
/v něm ukrývá se něžný cit!/
a obětí nelituje
pro tu, s níž věčně chtěl by žít...;o)

Hezká soudní pře.Ale snad se už toho kýženého sluníčka dočkáme!

Tohle žádný komentář nepotřebuje. V těch verších je řečeno vše!

Joj,poučné by to bylo...kdybych psala práci na téma gramotnost žáků základní školy. Ale nepíšu. Takže smůla. Děj o ničem, chyb, před a není čárka, shoda podmětu s přísudkem. Žádná pointa, nic, co bych už nečetla. Takových dílek je dvanáct do tuctu na každém literárním serveru. Je třeba buď začít na sobě makat, pokud to s psaním myslíš vážně. Zkus zauvažovat nad příběhem, pohrej si s postavama, vykašli se na tragickou lásku, to není nic originálního a začni tvořit. Nebo piš sms. Radím

Hádej-můžeš 1x...

Přečetla jsem to třikrát za sebou a říkala si, že na tohle nejsou slova, ale nedá mi to... bolavá nádhera... obvzlášť v době, kdy tohle s někým prožívám...

Páni, nádherný text a úchvatný hlas zpěvačky... Zhudebnění tvé verše vždycky posune ještě o kousek výš (i když je s podivem, že to ještě jde).

Vím, že je staršího data, ale je nádherná...

Po kom máš hlad tentokrát?:o) Nádherná...

Hmm, moc se mi líbí ten závěr - věřit je důležitý, možná nejdůležitější... Povedla se ti.

... zbytečná jsou slova... je čas ticha...

Tak to bude asi každej zvědavej na zhudebněnýho Puera, jinak pěkný a fakt poppoppop.

přesně můj oblíbený styl,bomba :-))

kdo zatouží po harmonii
duše, těla, srdce, slov
kdo odříká se hněvu, pýchy,
a zlý sykot nezná zmijí,
kdo k písni tvé dá dprovod,
slib včas odpustí si lichý,
než lhát radš by zkaměněl
či v bezednou se vrhnul tůň
ten snad by milovat tě směl,
je rytíř, byť mu chybí kůň

ou, teda to by mě dost potěšilo, protože jsem zvědavý jak by to znělo.

Puero: Já jsem si vědom, že za tu hudbu se (zvlášť tady v tý písničce) schová taková ta mírná "popovost" (na kterou nejspíš naráží Ludmil) nebo nasládlost toho textu. Nemyslím si, že Tvoje texty nejsou vhodné ke zhudebnění. Dnes jsem si je pročítal důkladněji, o něco se (s dovolením) pokusím...

dlouhá noc... dlouhá noc... nikdo z nás nejde spát... ty a já, můžeš ... přát? dlouhá noc..

nejdůležitější myšlenka je ta vyjádřená posledními třemi verši... ano, je to toporné jak neštastnost sama.

závidím. Moje básničky nikdo nezhudebnil a asi ani nezhudební, protože nejsou vhodné k hudbě. Je za tím víc práce (zpěv, hra na kytaru - já se to pokoušel naučit a rozbil jsem ji). Ale kdybych si nepustil tu nahrávku asi by to ve mě bůhví jaké stopy nezanechalo.

Mě se líbilo to o těch dvanácti druzích modré barvy. Jinak to ale není pěkné. Přenesu se přes ty hrozné pragismy jako CEJTIM - možná jsem trochu posedlý češtinou a spisovnou, ale to bude tím prostředím, protože po mně ji taky vyžadují lidi okolo proto cejtim neakceptuji. No a všechno co je v rovných závorkách ze zásady nečtu, obvykle tam není nic světoborného. Za nikdy a nikomu byť bys dala sebevětší počet výkřičníků, stejně to budu číst potichu, no a o prázdnotě se vůbec nebavím, pod pojmem prázdný člověk si buď vybavím vycpanou figurínu bez vnitřností nebo bezduchého tvora co se trápí tím, že je je vrahem. Tahle pocitová prázdnota je absurdní nesmysl bez kouska reálného prvku. Připouštím, že poezie je jeden velký nereálný prvek, ale o duševní prázdnotě tady čtu v každé druhé básničce, takže se těším na ten historický okamžik až někdo z psanců opíše tuhle prázdnotu jinými slovy a dá ji jiný kabát. Básnička by byla aktuální tak před sedmi lety, teď mě to neoslovuje a předpokládám, že mě to oslovit ani nemělo.