super, super, super...

neotřelé, zkoušíš něco nového, to se mi na tobě děsně líbí...

putuješ do oblíbených, doufám, že tak budeš pokračovat i dál..:)

jistě je jako osobní moc důležitá, chápu...

ale pro mě šedivé deníkové dílo, které bude zapomenuto, jen co odejdu z téhle strany..

jj, fajn..:)

no hele, třeba mně osobně se nejlíp básně překopávají po roce a něco.. už totiž zapomenu, proč jsem byla v depce, tak z toho udělám zas něco jinýho..;)

tobě nemá cenu nic opravovat co...;)

tak aspoň, co se mi líbí..
kriticky ohrozeny druhy dal vymiraj

je potreba
dovidat se novy veci

je tam toho teda víc, ale tohle milo překvapilo..:)

Ale inak hej, hovorí to človek sám o sebe. Je to sebareflexia.

hodně velké plus body za jiné a hlavně tady tak málo psané téma...
konečně někdo, kdo se toho nebojí...

líbila by se mi ale víc, kdyby tam nebyl ten konec... tančila v červených šatech je tam zbytečné a dle mě narušuje zbytečně myšlenku... jinak moc chválím...

Chcel som to ešte nejako doplniť, ten koniec, ale akosi som nevedel, čo by som k tomu ešte povedal. Je možné že to časom pretvorím.

Hezké, někdy je lépe nevědět a nepředvídat :-).

trošku mě na tom zarazila úprava...
báseň, jak jsem pochopila, má mírně gradovat, tak proč je to doprostřed a ne třeba ve schůdcích? (prostě jedna strana pyramidy..) to by, dle mě, tu osobitost, co má tohle dílko vyzařovat, ukazovalo víc...

jinak nápad dobrý, hezky a jednoduše zpracovaný, akorát mi tam možný schází něco jako konec... třeba kdo tohle říká, člověk asi ne..:)

líbí se mi... jak se říká, v jednoduchosti je krása a síla...

když si ji čtu víckrát, přijde mi taková roztomilá a dokážu si představit, jak šrotovala v hlavě..:)

asi by z toho byla celkem pěkná písnička...

taky je celkem pravdivá, ale jinak průměr, téma zpracováno milionkrát... nepřekvapí, člověk konec čeká... možná by to chtělo zabalit do metafor... takhle je "suchá".. ale do písňového textu by se vážně hodila...

viděla bych to spíš na trefnou miniauturku...:-)

je to...poetické...hlavně ten konec je taková poetická básnická mňamka;)

slyšet dvojhlas jak v srdci zpívá
znát teplo lásky objetí
kde samota jen zimomřívá
dosud krutě vládne ti

znát polibky, znát něžná slova
dvě růže stuhou omotané
jak dávná naděj Fénixova
z popela ať láska vstane

normálně bych si toto hodnotit netroufla, ale dnes není včera...

osobně si myslím, že je tam víc stylů, ale je to tak pro mě fajn.. ale myšlenkově to na mě působí hodně dobře...

jak to má být kritizovat nebudu... na to vážně nemám..:)

pohádky jsou moje závislost... navíc jsou zde nedoceněné..:)

sama píšu teď už většinu do šuplíky pod názvem soukromé pohádky Lei a Davídka... děcka mají radost, že mají jen svoje pohádky, já mám radost, že přepíšu naše příběhy a že se tyto opravdické pohádky líbí...

takže fandím..;))

ani nevim, ze jsem nekomentovala..promin..asi jsem si ji nechala na pozdeji a pak zapomnela..mam rada ty ty dlouhy vypovedi, teress zpovedi..to vis..

ja sem ja
ale asi bez tebe

myslim, ze nekdy to tak je, je to zajimavej moment basne..to premysleni v ni..hezkyy

Jojo. Gabkin umí.

Ale je to kumšt psát z opačného pohledu co?

poetika krásná, čistá

Ano, nisméně, nic proti, ale chápu tu básničku (už podle názvu) jako věc co mě má oslovit a vyslovit nějaké řešení, nějaký ortel na který čekáš, zda opustit či neopustit ...jenže co přesně? Je nepatřičné halit jasnou otázku do fantasmagorické tajnosti. Takhle ti přece nikdo odopovědět nemůže, leda bys vlastně o žádnou odpověď nestála, pak to nabírá takový metaforický nádech.