47 minut je tomu přesně..
a vše co je Nové je v krátkém čase před otištěním zrozené...
jsou to mé spontánní pocity, mé okamžiky nitreních pravd...

Jj, je to tak ...na kdyby se nehraje, taky to říkávám ...nicméně ...bez tohoto slova by to snad ani v životě nešlo ... ;-)

Mám nějak pocit, že je to báseň současnější, než se na první pohled tváří ;-)
Ty nejkrásnější věci bývají obvykle nejprostší a v jednoduchosti a "obyčejných" prožitcích je síla Vesmíru ... slyšet ráno ptačí zpěv ...jen tak při kávě či čaji posedět ...

je asi zbytečné se rozplývat nad textem, jen bych se dnes večer opakoval, ale jsem skutečně rád, že tu někdo píše to, co je podle mne poezie - protože je z toho hezký pocit - a to je taky jediné kritérium, která uznávám. Poezie je o všem, ale musí oslovit, musí nějak zapůsobit. To se tobě daří. Komenty tomu sice neodpovídají,
ale ono je těžké hodnotit, pokud nejme otevřeni vnímání druhých.

zrovna když jsem si jistý, že bych tu stovku dal, tak už tu není bodování. A spoléhat na jedinečnost komentů, aby se ukázalo, jak je tahle báseňka dobrá - asi není zrovna šťastné.
Nicméně alespoň je vidět slabina hodnocení. Dříve ta stovka přitahovala, aby se člověk podíval na kvalitu. Teď už je to jen o náhodě, kdo se zabloudí a pak o odvaze se vyjádřit. A pokud nejsi v klubu činných - není z toho cesta ven.

asi pro tohle jsi v oblíbených.... je to kouzlo, co dokážeš dostat do řádků.

ty počty mi moc nesedí, stejně jako dílko. Je to jen zas výkřik do světa, po chvilce je klid.

náhodou moc pěkný mohlo by to mít pokračování ale i tak super

pěkné libi se mi to

odpuštím ti puero.tvé myšlenky sem patří.a máš pravdu.děkuji

Hodnotit už nemůžu, leč tady mi ta možnost stovky zatraceně chybí .) Krásná

Jsem dojatá..

ted možná trochu nerozumím...nevadí...

stane se :)

Psáti o lásce jest vždy ošidné. Většinou na ni narazí někdo, kdo nesouhlasí s tím, že básník kdy poznal, že miluje, protože nejvíc na světě přece miluje ten člověk co si to myslí. Psáti o lásce jest ošidné, neb podle těch veršů s odstupem člověk může svou lásku měřit a obvykle zjistí, že nejvíc miloval na začátku a na konci už se jen snažil zopakovat tu první lásku. Psáti o lásce jest rovněž ošidné, neboť prochází tolika verzemi (ta láska), že už sama ze své podstaty nestrpí jasnou definici a každý básník ji nějak definuje podle svého. Psáti o lásce jest ošidné také proto, že popisuješ svou, nikoli naši lásku a očekáváš sobě podobnou odezvu, leč ozvou se ti buď pochlebovači (jako v tomto případě), nebo zatrpklí láskou ranění a podvedení zapšklí jedinci, co tě za tvou lásku setřou (jako v tomto případě).

Naskýtá se tedy otázka, zda vůbec jest nutno o lásce psáti? Výdyť je to tak zprofanovaný výraz! Ale je tak těžké o ní nepsati.

Já vysoce oceňuji, žes v té básni nepoužil to hnusné oplzlé laciné slovo LÁSKA a přitom to napssal, tak, že ho tam všichni cítí.

Tan mnich před popravou, jak dí 1kor13, je vskutku zajímavá sloka. Svatý muž bude potrestán. Vtipné a podprahově velkomyšlenkové.

Nenapadlo tě někdy, že bys o lásce neměl raději nikdy psát? Já si to říkám furt. Protože já jsem narcis a svoje básničky si furt dokola čtu, snad se mi samotnému líbí jak píšu, snad z nostalgie, leč u básní o lásce zjeví se mi zcela určité představy, lidi a chyby které minulost dopustila. Taková mementa - láska zapsaná na papíře, jako důkaz lidskosti, čili toho, že jsem nepopiratelně dělal chyby, neboť v té záplavě lásek nebyl jsem schopen zůstati u jediné osudové.

Hm...zase jsem se spustil a napsal velekoment. Sorry.

Hehe, ta poslední věta...člověk si hned představí, jak trápíš svou fantazii ohromnou koncentrací na myšlenku během leteckého náletu.

Tom má recht. Biedermajer.

Na druhou stranu, pociťuji tuto báseň jako jednostranně směřovaná slova, která vlastně nejsou pro naše uši (potažmo oči). Takže jejich odezva bezesporu by jinak vyzněla zcela kladně. Žel ocitla se tady a my, kritici a vox populi ji setřem.

Pffffffffffff......

.. ano jako bájný Fénix.. obsah je polapen... ;-) forma možná jak čínská nekonečnost, leč je to vše daleno prostší.. jsme na koni a náhle na kolenou, ale z popela pokud vzlétnout máme touhu, tak vzlétneme!

Ta se mi moc líbí ...když jdeš žalu vstříc a vztáhneš k němu ruku ...pak z bláta, deště, mrazu i plískanic, zas budeš jednou v suchu ...žal, stesk, bolest mají v našem životě své nezastupitelné místo ...žal je vlastně konec, ale taky nový začátek, ale dokud si žal neodžijeme (nepochopíme jej) a neodpustíme (tomu, kdo žal způsobil, mnohdy také sami sobě), zastavíme se a nemůžeme dál ...nebo se suneme jako hlemýždi, navenek bouříme životem ...ale v té nejméně očekávané chvíli nás žal dostihne ...