|
S touhle básní jsem si opravdu vyhrál (Co se týče obsahu a formy), tak se, doufám, bude líbit :)
|
Skrz protrhané černé mraky
třpytí se diamanty zašlé s časem.
Jeden náhlý výkřik straky
stává se bezděčně i mým hlasem.
V tiché společnosti větru
chytám do dlaní jeho vlahý dech.
Jak skvrny na srsti setrů
rozlit je po zemi spálený mech.
Zčernalé pahýly stromů
mrtvé a hnijící v zemi
označí cestu mi domů,
kam půjdu sám mezi všemi.
Však až i květy zahynou,
jež vždy černá kryje,
zůstanu s mojí krajinou,
co jen ve mně žije.
třpytí se diamanty zašlé s časem.
Jeden náhlý výkřik straky
stává se bezděčně i mým hlasem.
V tiché společnosti větru
chytám do dlaní jeho vlahý dech.
Jak skvrny na srsti setrů
rozlit je po zemi spálený mech.
Zčernalé pahýly stromů
mrtvé a hnijící v zemi
označí cestu mi domů,
kam půjdu sám mezi všemi.
Však až i květy zahynou,
jež vždy černá kryje,
zůstanu s mojí krajinou,
co jen ve mně žije.
21.08.2010 12:34
kam půjdu sám mezi všemi ... sám uprostřed davu ... pregnantně řečeno ... smutné pocity, je z toho cítit samota, smutek, vnitřní melancholie, která možná navenek tak nevypadá ... zajímavě popsané ... až bude jednou Tvůj život naplněn radostí, těším se na UVNITŘ 2, ale úplně jiné :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.