Poznámka nad čarou: trochu mě ruší, že vše začíná velkým písmenem, nechal bych velkým vždy jen první řádky.

A pod čarou to hlavní: Líbí se mi to, ten smutek v tom a melancholie. A poslední část je nejlepší.

Asi nedokážu vyzdvihnout nic úplně konkrétně, prostě se mi to líbí celé. Vlastně jo, vím, název Za dveřma někdo pije čaj je úžasný :)

Docela se mi to líbí, možná jen postrádám ještě o kousek více surovosti/syrovosti, nevím jestli mi rozumíš, více asfaltu bez kudrlinek. Tak nějak :)
A "nedat příležitosti ku vzniku" by asi mělo být "ke", to "ku" je tam divné.

LUKiO: koukám, že naší litwebáckou pralinku rumovou začíná oceňovat víc lidiček, což je fajn a eslipak víte lidičky, že rumem bude mít svou první knihu?

čtu tě nutíš k zamyšlení víš to viď rumová..

Aliwien: to já se nezlobím, já jsem ráda, že mi poskytnete náměty na zlepšení....každý umělec i "umělec" potřebuje kritiku a je na nás, jak s ní naložíme. Já se pokaždé snažím svoje chyby napravit,ikdyž samozřejmě se to ne vždy vydaří. Takže příště se budu snažit ještě víc...:-)

Po přečtení tohoto dílu jsem tak trochu na rozpacích. Nějak mi to nenavazuje na předchozí dění a také by si to zasloužilo nějaký bohatší děj. Jinak napsané dobře, čte se to také dobře, ale bohužel, jak říkám, nějak se děj celého "románu" ztrácí v nedohlednu. A to není moc dobře, věř mi. Tak možná příště se pobavím líp. Za tuhle kritiku se prosím nezlob, píšu to tak, jak to na mne po přečtení působilo.

Tady by se rytmicky hodilo to takhle:
"Nechápu lásku, co to je za sranec,
nechápu proč kdejakej pitomec"

Nevim proc je tam to se strilenim. To "Prask" je tam spravne, ale mozna by to slo vyjadrit jinak, nez tim "Strilej!"

TualKraplak: Hmm. Zajímalo mě, jestli k tomu něco napíšeš. Ale, děkuju. )

mně se tahle nelíbí vůbec

Souhlasím, nemáš zač, rád Tě čtu a budu číst.

VojtechChmelicek: Psala jsem jí u cigára.. Tak se píše nejlíp. Děkuju

Z tohodle se mi zachtělo kouřit, bral bych to jako dobré znamení, je to skvělý.

Bolestný a sarkastický výkřik. Zcela legitimní, neobviňující nikoho vně vnitřního vesmíru za vlastní vnitřní vesmír, v němž bývá někdy dost pusto i husto. I hladovo. Jen bych si dovolil poznámku ke slovům o tom, že tě nic neotupilo. Nejde o to otupit vnímání. Jde o to dokonale nebo co nejlépe poznat a pochopit, co v tom vnitřním vesmíru umí to vnímání tak zozjitřit. Co tam tak hryže. A poznat to v souvislostech a spatřit ty projevy. To samo o sobě neotupuje vnímání, ale léčí. tedy - otupuje hroty a břity.

Čtu další a další tvoje věci a chci vědět, jestli jsi opravdu tak dobrá. Ne, že bych si byl u všech veršů jist, že jim rozumím. U všech ne. U téhle básně ti už ale musím aspoň něco napsat. Je to.... silné.
Ne silné jako rum. Silné jako svařené víno. Je v něm dost taninu i cukru, i hřebů a skořice. Je horké, žádná brynda.

neco se mi tady v ty veci moc libi, neco je blbost..ale myslim, ze to vis..vyzvednu tohle:

vím proč umřeli v sedmadvaceti
nebudu muset hledat logiku v tom co jí nemá
šťastnej bych mohl bejt jedině,
že bych všechno nebral tak vážně,
bohužel se ještě ničemu nepovedlo
otupit mě

puero: Souhlasím, že v básni projev hulvátství není. Nevidím ho ani v komentářích. Ani v Homérově upřímném přiznání nevolnosti. Ani v jeho pocitu oběti, která si už představuje, že si Tvojegps chystá rituálně zapálit doutník a chladnokrevně vkládat do bubínku starého West@Smith jednu patronu po druhé a pozorně při tom vybírá jen ty s vypilovanou rýhou v olověném projektylu, aby masakr Homérova těla měl i uměleckou hodnotu v krvavých expresivních nástěnných malbách. No tak promiň, takhle to Homér opravdu nenapsal. :-)

Dobrá tedy, ale já osobně v té básni žáden projev hulvátství nevidím. To se projevilo až v komentářích.

puero: Já vím, Puero. Už jsem si všiml. Je pro tebe těžké přiznat omyl nebo že ses unáhlil. Zbytečně jsi plýtval slovy. Já jsem nepsal o tom, že by tobě a ostatním lidem na tom náměstí někdo připravil silný prožitek a interesantní, byť pokleslou, podívanou. Já jsem psal o obyčejném nezvládnutí emocí. O obyčejném hulvátství. Nebo třeba o závisti a zlobě, která našla svůj cíl. A to není performance art nebo street art. Stejně jako nebyl uměním akt násilí na Národní třídě. Byla to jen slabost mocných.

Přečetl jsem teď několik tvých věcí, možná se vyjádřím později. K tomuhle mohu hned! Bez přemítání. Lehké (ve smyslu lehce a svižně plynoucí, nezatěžkané ničím nadbytečným), nahořklé a přesto s jistým odstupem. S jistou silou, která sice trestá, ale není zničující a pomstychtivá, zlá. Na malé ploše bohaté spektrum vnitřních prožitků.
Jas, barevnost i hloubka.

ARA: Nene, je to tak. Když půjdeš po náměstí a někdo na tebe chrstne kýbl krve, je to umění. Umění je i třeba rituál, jako je v Japonsku pití čaje. Umění je i rychle míchat karty. Kant už dneska není aktuální, ale teoretikové umění, moderního umění, ti by na Homéra pohlíželi myslím si s větším obdivem, než my, co jsme si zvykli na to, že umění je jen to krásné a ušlechtilé. (Dnešní estetika má své základy u Kanta) A je to tak s tou emocí. Umělec je klaun v cirkuse, který dokáže rozesmát děti, umělec je režisér, který dokáže rozplakat diváka, umělec je sprejer, který jednoho rozzuří a druhého pobaví. Umělci zkoušejí naši toleranci a hranice, kam až můžou zajít. Tak se i naše vnímání moderního umění posouvá dál a dál.

I ty, jako divák (resp. čtenář a komentátor) se stáváš součástí díla svou reakcí na ni. A tvá reakce vyvolá reakci u někoho jiného je to řetězové zapojení do děje. Vlastně dneska je každý takovým komparsistou aniž by si to uvědomoval.