Trochu

Jen trochu, kousek něčeho,
možná úsměv, možná slovo,
možná nebojím se toho.

Můžeš mi říct cokoliv,
stejně slyším jen to, co chci.
A hraju vyrovnanou,
och, velká lež.
Chápeš?
Chápeš?
Chápeš?


Pampeliška.
Jo, jo,
to jsem já,
tak trochu bláznivá.
Dobře, hodně.
Beru to jako svoje plus,
i když nenachytala jsem na to kluků moc,
spíš jsem Mrs. lonely noc co noc.
Nevermind.

Ale ty seš jinej,
nebo jsem já hloupější.
Nikdy jsem nevěřila větě:
„Všichni jsou stejný.“
Stejná mouka, stejny mlejny.
Seš jinej, i kdyby jen trochu.
Trochu je víc, než můžu čekat.

Můžeš mě strčit ze skály
a u toho se smát a říkat,
že jsem hloupá.
Můžeš mě polít benzínem
a škrtnout sirkou.
Já to chápu.

Ty nic z toho neuděláš,
protože mě nevidíš,
Ale neboj, nic ti nevyčítám.
No, jenom trochu.