|
napsáno během prázdnin kdy má (snad stále) nejlepší kamarádka jela do své domoviny
|
Mačkám lístek
meduňky a
vzpomínám na
Tebe.
Sedím na lavičce
v parku a sleduji
holuby pod sebou.
Cupkají po
trávníku a hledají
drobky z baget co
zde zanechali
nedělní turisté.
Ve své domovině
v Moldávii piješ víno
a směješ se
se svými přáteli.
Mně zůstala
stará lavička a
holubi kteří serou
mi pod nohama.
meduňky a
vzpomínám na
Tebe.
Sedím na lavičce
v parku a sleduji
holuby pod sebou.
Cupkají po
trávníku a hledají
drobky z baget co
zde zanechali
nedělní turisté.
Ve své domovině
v Moldávii piješ víno
a směješ se
se svými přáteli.
Mně zůstala
stará lavička a
holubi kteří serou
mi pod nohama.
12.11.2011 01:20
... hmmm ... pěkná vzpomínka ... a už asi vím, co mohlo Sokoličce "nesednout" ... ten závěr ... báseň plyne v klidu a nostalgii, smutku ... závěr mi přišel zbytečně vulgární ... ale, nejspíš to byl pocit těch dnů ... to naštvání, že ona je tam a Ta tady a že už je všechno jinak, a ... tak .../můj pocit z Tvé básně.../
12.10.2008 12:44
No, určitě zajímavá.:o) Něco mi tam úplně nesedlo, ale vcelku se mi líbila.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.