sen

Vlasy prokvetlé bílou nití

líce hebké jako hedvábí,

bez tebe není lehkého žití

srdce mé tak divně vyvádí.

Vlož svou ruku do té mé

obejmi můj štíhlý pas,

mé rty jsou přec jen tvé

má touha je tu opět, zas.

Odcházíš a mou radost bereš sebou

chybuješ a víš přesně, že je to tebou.

Nenávidíš a já vím, že sám sebe

miluješ a jistě víš, že i já tebe.

Tak jako čas plyne den ze dne,

myslíš neustále jenom na mne.

Tak jako květiny žízní po vodě,

mě spaluje touha jen po Tobě.

Kráčím ve snách po tvém boku

cítím a užívám si přítomnost.

Když spatřím slzu ve tvém oku

procitám a uvědomuji si minulost...