anatomie křiku

.

Musíš křičet

na anatomii lži

nacházíš vážnost přístavu

hloubek lehkostí

rozlámaných kostí

vetřených do cizích ran

lidská přání se rozprostírají odsud
až do horkých bran

láska, smrt a žal

příkrost, přízeň a pravý král

volnost svázala nám jazyky

a odpíráš polibek Jidášovi

po aktu

že jsou drogy návykové
jsme netušili
ani na chvíli
po druhém taktu

v lících cítíš mříž

a ulicí pluje tvoje krev

obrácený kříž

v zrcadle nelidský řev

tam, kam utíkáš
se šíří sirén zpěv

zaprodaní až do absolutního zlomu

dnes tě udeří
a zítra znovu

nad hlavy rozhazují květy
v hrudi štír

a přitom blouzní
nad cizími světy
miluji tě
asi jako sýr

.