víš jaký mám pocit, že jakýmkoli svým stupidním slovem urazím tu nádheru, říjen, modrá, hvězdy, ryby, šupina, neštěstí, listopad, viola, holá žebra polí, koně, možná je to zmatené, ale koně a ještě v nebeských ohradách to je prostě nebeská nádhera a celá ta báseň úplně bouří moji představivost a mé emoce, tak na mě působí

A já vím co tě inspirovalo, myšlenka je podobná, líbí

je to nádhera, ostatně u tebe vždy..jen jestli ti připadá zmatená , ..jako , že i listopad bývá občas zmaten sám sebou ..tak by se dalo ji třebas rozdělit na dvě krásné :)

Moc pěkná...jemná ...

Ano a....líbí se mi...

Ať napíšeš, co napíšeš, vždy to má smysl ....vždy něco sděluješ a ukazuješ, at jsou tvé slova veselé , nebo vážné...
Moc hezky a pravdivě jsi to napsal....depresivně pozitivní je tato básnička.

Ty jo...dobrý narozky

Je moc pěkná :-)

podle názvu jsem čekal něco éterického... promiň, tak nějak to kulhá na obě nohy

To uz se mi dlouho nestalo, abych si uvedomila, jak tvrde zni cestina...

hezka basen ;))

puero: Snad je to tim, ze jsem uvnitr toho domu nikdy nebyla. Tudiz jsem si jen neco vyfabulovala. Vim, ze se tam kdysi odehravaly veci, jake se dnes deji o nekolik ulic dal.
Ale je podivne, ze mi to rikas ...

Polorymy ? To snad ne

Zvladtni ale nepochvalim neco mi na ni nesedii

Trosku bych osobne pozmenil rytmus - jinak dobra prace

Je to divné. Takovým zvláštním způsobem. Jakoby ten večírek a jeho bujarý nádech byl uměle vyvolaný a všichni se smáli a nevěděli proč i ta vášeň je platná, ale jakoby zakoupená v recepci. Možná je to tím gerontologickým názvem toho domu. Nebo mám ten pocit jen já? No večírek to vlastně ani není a to tango třeba obdivují jen pavouci u stropu, celé to vyznívá dojmem, jako bys měla zjistit, až tam ráno rožnou, že jsi celou noc tančila v prázdném sklepě náměsíčná.

Občas si říkám, jestli ten ,,podivný obdiv,, ostatních vnímáš, nebo ho nechápeš, nebo jak to vlastně je. Jestli ti přijde úchylné, že někdo v těch tvých verších nachází zalíbení, nebo jestli dokážeš pochopit, že občas má člověk prostě potřebu si umýt ruce voňavým mýdlem a pak je zasunout hluboko do hnoje a dýchat z plných plic...prostě že má potřebu konzumovat v omezených dávkách hnusoty, kterých se mu nedostává. A tudíž, že z tebe vlastně nemá koliku. Ani hned dvě. Jako když má člověk chuť zmoknout a prožít to nepohodlí až do dna.

Homér: Hm....víš co ? Radši nekomentuj své básně ...tak si každý alespoň může myslet o tobě, že jsi magor ..a nemusí přemýšlet o sobě a svých vlastnostech a vo tom , že lidé jsou horší , než dobytek a nejpodřadnější rasa...bohužel , máš pravdu i já to tak kolikrát vnímám...., ale podle názvu by na to myslím skoro nikdo nepřišel ...je prostě jen "o svetru "..tak co ..? Vo blbým svetru ...a já mám z ní najednou depku..

Třeba to není strašák, jen stín na zdi. Třeba je to tvůj vlastní stín.

Moc hezké. (Tedy až na to spět se S) Má to pěknou myšlenku a přitom je to tak nenásilně pojaté. Hezké.

Souhlasím s taron a jen dodávám, smekám a klaním se (ale neodcházím :)