:-) vida, takže v tom není exhibicionismus, ale..?

puero: Tak teď jsi úplně vedle. ;-)

Jsi exhibicionistka. Nejspíš si myslíš, že máš co ukázat, mám prvadu? Není v tom notná dávka vysokého seběvědomí, které potřebuješ konfrontovat se skutečností, aby se ti v reakcích odrazilo potvrzení vlastních dojmů, které o sobě máš?

puero: Jo, a taky je neskutečně krásný pocit, když člověk opravdu do hloubky otevře svoje nitro, zcela nevyumělkovaně, a dostane se mu takovýhle reakcí. Ne od literárních kritiků, ale od běžných lidí, kteří to třeba pochopí, kteří rozumí. Prostě je to risk, člověk se dává všanc zcela nahý, obnažuje svou duši. Ale pro mě to za to stojí, ať už jsou reakce jakékoli. Ještě nikdy to pro mě nebylo zbytečné, ještě nikdy jsem nelitovala, že jsem něco uveřejnila, i když občas nějaká reakce třeba zabolela. Ještě mi to zkrátka neuškodilo. :-)

Docela čtivý minipokus.

Je skvělá a je mi blízká.

ŽblaBuňka: Ingo: Devils_PIMP: DDD: Mnohokrát děkuji! :-)

puero:
To víš, že bojím. Kritika u takovýhle děl je mnohem nepříjemnější, právě proto, že se může jednat o kritiku samotných myšlenek, postojů, zkrátka mě samé. Nebojím se toho, že by mě někdo pochopil příliš dobře a ovládnul mě svými názory (to by mě musel znát i jinak, než jen prostřednictvím mé poezie). Je pravda, že pokud by někdo opravdu chtěl, tak by mě na základě toho, co o mně ví z mých děl, mohl opravdu poškodit, na druhou stranu ale - proč by to někdo dělal? A opravdu bych dala natolik na názor neznámého člověka, který má potřebu záměrně někoho (cizího) ničit? (I kdyby se to stalo, věřím, že bych se z toho nakonec oklepala a ve výsledku by mi to naopak pomohlo lépe přijmout sebe samu, upevnit si své názory, nebo možná i uvědomit si některé své chyby.)
Krása anonymního publikování tkví v tom, že být odsouzena cizím člověkem není nic až tak hrozného. Já jsem vždycky mnohem víc nervózní a nesvá z toho, když mám svou tvorbu předložit někomu, kdo mě zná osobně. Teprve v tu chvíli mám dojem, že se někomu skutečně otevírám natolik, až je to skoro "nebezpečné". Proto pečlivě vybírám lidi, kterým svou tvorbu ukazuji a kterým ne. Většina běžných lidí v mém životě vůbec nemá ponětí, že se věnuju poezii. Těm, co mají, důvěřuji. A krása, která vězí v tomhle sebeodhalování? Třeba už jen to, že pouhé zpracování těchto "intimních" témat mi pomáhá pochopit sebe samu. A jejich následné uveřejnění jsou dokladem toho, že jsem tyto části sebe (pocity, myšlenky) byla schopna nějakým způsobem přijmout a že si za nimi stojím. A taky už se stalo, že mi některé komentáře dokonce pomohly zajít ještě o něco víc do hloubky, vážně až na dřeň mých pocitů, a pomohly mi uvědomit si věci, které mi předtím unikaly.

:)

taron: ... jedna smutná vzpomínka na krásné okamžiky dvou, kteří spolu neuměli být... :-)

Ať je to jak chce, nějakým způsobem ve mně vzbuzuje soucit, nevím jestli je to dobré nebo špatné, je zajímavá

Ta atmosféra včetně toho vyznání na konci je prostě úžasná, bohémská a romantická, moc pěkný

Krásné rýmy, dobrý rytmus a hlavně plné pocitů. I ta fotka se mi líbí, protože se k tomu textu hodí. Obsah úžasný, je to temnější věc s velkou hloubkou, takové mě osobně hodně berou. Nezbývá mi než smeknout, uklonit se až k zemi a napjatě očekávat Tvé další dílo. Měj se nádherně a opatruj se !

děkuju všem! :)

Z Tvého textu jsem hned nasál tu atmosféru toho místa, které ani mně není cizí. Úplně jsi mě tam přenes a to je právě tím kouzlem tohoto textu.

A je to mužské, příliš mužské (pěkná parafráze Nietzscheho), že nejhorší obavou je ukázat svou zranitelnost druhým. Pro mě je ženská otevřenost jednou z největších záhad.

To zní jako rozumný náhled na svou vlastní tvorbu - sebereflexe. Vyjadřováním neupravených myšlenek se ale otevíráš publiku víc, než jak to dělají obyčejní básníci, když píšou a myslí si, že do sebe dávají nahlédnout. Necítíš se tím být ohrožená? Nebojíš se, že tě pochopíme příliš dobře a jednoho dne tě ovládneme svými názory? Náš názor pak bude tím, co tě bude nutit se jím řídit. Někdo pak může odsoudit tvou báseň a tím odsoudí i tebe jako nevhodnou. Nebojíš se toho?

Ptám se, protože já svoje postoje ve svých dílech maskuju. Já nepopisuju svoje dojmy a zážitky, já lžu (ne vždycky, ale obvykle) Takže hledám cesty, pátrám po kráse, která v tomhle sebeodhalování vlastně vězí.

Yasmin: Yana: Vladan: taron: Marbal Škutin: Chronoss: Chloee: DDD: Birtiri: Opradu moc děkuju za ta krásná slova! Neskutečně mě to dojalo a potěšilo, i když jsem se nemohla ubránit pocitu, že je to trochu nezasloužené. Úplně jste mě připravili o slova - díky moc, strašně si toho vážím!

puero: Rovné závorky? Cítila jsem potřebu ty části textu nějak oddělit. Vlastně jde o takové odbočení myšlenek, které sice souvisí s textem a navazuje, ale zároveň má ještě svůj samostatný význam. Nevím, možná tam jsou zbytečné, pro mě tohle dílo asi původně sloužilo spíš než jako kvalitní báseň, jako vylití pocitů, je opravdu subjektivní, takový ohlas jsem zdaleka nečekala. Co se týče konzistentních a nekonzistentních textů - píše se mi dobře obojí (a někdy taky špatně obojí), podle nálady a podle toho, jakou básen chci zrovna vytvořit a co s ní chci říct. Ona ta forma třeba zrovna u téhle básničky taky říká něco sama za sebe. Chtěla jsem právě vyjádřit ty upřímné, neupravené myšlenky. A ano, asi ano, to, co píšu, čtu ráda u ostatních, ale nejen to, já se nebráním snad žádným formám poezie, pokud je to dobře zpracováno. :-)

kde jen je naděje? kulhavý poutníku
stavíš si naději, křídla z perníku

..toto se mi líbí nejvíce, ostatní dnes nějak pokulhává , jsi jakýsi bez života :)