líbí

Mlčeti zlato, mluviti stříbro,
to mi vždy tloukli do hlavy
a teď, ty tvrdíš opak
ty máš ale nápady !

Jsem ze sebe i s tebe zmaten
kde jsou mé myšlenky a touhy?
než je někde najdu
uběhne více než rok pouhý

Tvá básnička je moc hezká!

u nás taktéž zataženo, ale vloni jsem aktivně při každé padající hvězdě vyslovovala jedno a to samé přání, že se mi pak splnilo, tak je škoda, že letos jsem neviděla ani jednu. :D jinak miniatura hezká.

Yana: Děkuju :-)

Perfekt! Nadstandardní perfekt! Mám rád tvoje dílka s hvězdnou tematikou, dycky je pojmeš nějak originálně.

Jamellie: Jo, jo ná Edie... :D

Pěkné, velmi. Chválím. Včera jsem koukal, ale paradoxně, byť toho mělo lítat nejvíc, jsem neviděl žádnou, taky pak přišly mraky a měl jsem po ptákách, ale padalo už od pátku, takže jsem zas o tolik nepřišel a všechna ta tajná přání se mi nejspíš splní. Akorát nehulím. Ale vínko bych si dal.

Sucháč: taron: ŽblaBuňka: mannaz: BorůvkaB: všem velice děkuji za zastavení a ponechané komentáře, miluji pocit že si to někdo přečte, že někomu předám kousek svého světa, že svůj život a své prožívání jaksi zhmotním...

Sice je to traumatizující depresívní ufňukanina, ale je geniální. I tenhle typ básně se musí umět. Myslím, žes to podal statečně a čtivě. Nebo jsem měl výjimečně náladu?¨Nevím, rozhodně ale výjimečně u tohohle typu básničky zanechávám svou pochvalu za provedení.

Dream: :DDD tak ten konec se povedl ;) A náš Edie! :D

:-) Ano, tyhle vtípky život umí a ty jsou vlastně docela fajn.

Totéž naučil mě zase můj děda. Nebýt jeho, nenapsal bych jedinou báseň, nenamaloval jediný obraz, neznal hvězdy, houby, motýly, včelařství, náboženství, přírodu a filozofie všeho druhu.... no a samozřejmě duchařské historky u táboráku. Jako malé mě s bráchou a bratrancem bral do lesa na divočáky. On teda hlavně potřeboval kontrolovat stav těžby v našem lese, a divočáka jsme nikdy neviděli, ale bylo to fascinující a dneska mi to chybí.

puero: to mě totiž těší že je ti z ní smutno, smutek a právě myšlenky na mojí babičku, která žije v penzionu, je jí 96 let a teď momentálně je hospitalizována na interně mě inspirovaly, a přesně jak to popisuješ, já už teď žiji v přízemním domečku, na stáří se připravujeme celý život a ta moje babička si to strašně zkazila(to je jiná kapitola) ale ona mě kdysi kdysi dávno naučila sledovat oblohu, les, louky, pole, řeky, zvířátka, to jí nikdy nezapomenu...

Hm, máme takový případ v rodině. Dědové umřeli už dávno a zbyly po nich babičky, melancholické vdovy. Zdraví odchází, chmury přichází, bolesti pohybu, nuda, bezmoc, ech. Člověk by na stará kolena neměl zůstávat ve městě. Měl by jet na dědinu, kajsyk do hor nejlíp. Výhled ¨z okna je tam utěšující a to ticho uklidňuje. Budu-li mít jednou já tu smůlu, nebo to štěstí, že se dožiju vysokého věku, dokud to jen půjde budu na horách a městům a mladým se budu vyhýbat jako čert kříži. Můj melancholický svět plný nostalgie aspoň nebude nikoho obtěžovat a nikdo nebude obtěžovat zase ten svět. Je mi z té tvé básně jaksi smutno.

líbí se mi jak si to pojal, kdysi se mi stalo cosi podobného a taky jsem se smála. Pozitivní s nadhledem.

jo, přenesl si na mě to své přání v závěru a současně pochybnosti, které vnímám z předchozích řádků, že se možná nikdy nevyplní, zapůsobila

moc hezké:-)

Myslim ze budeme mit rozdilne predstavy nejen o lasce ale i o to, co je to poezie...

a kde je ten joint, kdyz sis to takhle uzil? :)

duvod se vzdycky najde :)/