Yana: dekuju za koment :) ale podle me, vira neni jen pro zoufali. bez viry nemuze jit dal plno z nas. jen tak proste. je vsude.. ale je dobre, ze sis v tom nasla svoje :)

Nápad zajímavej, ale zdá se mi nedotaženej.

příliš depresivní na to, abych si ji četl, když jsem doma sám.

jednou snad někdy možná já jí mám asi zahrabanou někde až u jádra zemského

karotida by byla rychlejšíi v tom uvolnění, takhle je to Akorát zdlouhavé a bolestné a výsledek skoro nulovej :)

Yana: Dík, jsem ovlivněn spoustou věcí zvenčí a...ano, může být i o stárnutí...

Severak: jojo děkuju moc jo je to od srdce a jak jsem na začátku psala že básně psá neumím a asi ani nechci, ale i tak děkuji..

Luxus! :D Tomu říkám pointa jak z učebnice :D

Možná se to nerýmuje, možná se možná to není uplně báseň. Ale je to od srdce a to se cení! :D

ovšemconeznášanikdyznátnebudeš, sakraspoustutoho neznamještědneskaanikdyznátnebudu, furtseptam, odpověďnepřichází! holtživot, lepšíotázkynežnic;-D

no...je mi tak trochu úzko z takové lásky, kord když vnímám že máš trochu pravdu

mně spíš připomíná stárnutí, takový vzletný způsob projevu tady používáš, ještě že vyplave, pak by zbylo jen zoufalství, je zvláštní ta báseň

víra je nejsilnější součást nejen lásky...kdyby nebyla tak ti co jsou zoufalí by nemohli jít dál, líbí se mi a asi ji vnímám malinko jinak než si popsala a je to jedno, důležité že vyvolává vjemy, příjemné, melancholické a plné naděje

Yana: Je to vlastně takový alternativní vývoj příběhu. Marika nebo tedy Eva (nyní Renné) ústav nezapálí nýbrž podlehne svodům perverzních ošetřovatelek, což ji navždy poznamená.

ten závěr s tlusťochem je bonus, jo, už jsem si všimla že píšeš dobře, requiem pro panenku trochu jinak

Yana: Děkuji za hezký komentář a opravdu musím potvrdit, že 60. léta (většinou teda zahraničního historického dění) jsou v centru mých zájmů, ale rovněž v tom byl pocit a dojem, který jsem si vytvořila během zhlédnutí jednoho již výše zmiňovaného snímku :)

moc mě těší když někoho inspiruje období historicky nedávné, ale přesto tak vzdálené, mám pocit že v tvých básních už jsem objevila inspiraci šedesátými léty(nemýlím-li se), povedla se ti a líbí se mi to jakoby rozdělení změnou písma a " bolest způsobená rukou orosenou kapkami vodky...lilie co voněly jakoby po slzách... a ten závěr je fakt počtení k zamyšlení, moc povedené

Pzajǐave zbvoleni formy a systemu, leč mi prijde silne arytmicka - uprime osobne se mi spatne cetla po melodicke strance

podkrovní pokoj obložený dřevem
s oknem směrovaným ke svobodě
cizí štěstíhledači osídlí s vervou

homere !!

skoda, ze se to menuje laska..i kdyz, vlastne ne, je to tvoje vec..nesnasim omluvy za city..