Jiří Turner: Věřím ti, ač jsem zatím neměla čas básníky zde projít, tvoji tvorbu neznám. Ale básně mám ráda, jenže jsou to ti staří, osvědčení Villon, Li Po, Nezval, Seifrt, Petrarka, Apollinaire a tady je asi kámen mého úrazu. Když ztratíš milovanou osobu, pak všechny co přijdou po ní podvědomě srovnáváš a tou svojí ztracenou. Hledáš novou dokonalost a nenacházíš. Nenajdeš novou Lauru, novou Manon, novou šenkýřku. Nacházíš nesmyslné metafory, které svým množstvím ti jen řeknou, že buď jsi úplně blbej a nechápeš, nebo si z tebe autor dělá srandu. Nenajdeš rým, protože volný verš je forma uznávaná, nenajdeš ani pocit, jako když stojíš před abstraktním obrazem. Básně které tě osloví a víš, že jsou napsané poctivě, cizelované k dokonalosti je zoufale málo.

Navíc špatný román prodáš /Pilchnerová a jiné hvězdy braku), prodáš i špatnou sci-fi ( jsou jich tuny), ale báseň, které nikdo nerozumí, jen autor sám? Těžko. A vůbec tato doba básním nepřeje, posunula se jinam. Nicméně, mohu se mýlit, je to jen moje subjektivní úvaha. Takže se omlouvám předem.

Poslední dvě sloky tohle téma dost zabily, zbytek průměr. Přiznám se, že jsem to otevřela hlavně kvůli názvu, jelikož NoWiš má částečně pravdu... bohužel jsme zklamaná, ačkoli ne zase až tak moc. Ale pobavila mě představa Enjolrase píšícího 'poezii'.

Napsat špatnou povídku, esej, natož román je pochopitelně mnohem těžší, než napsat špatnou báseň. Navíc poeta může snadno sebe i okolí přesvědčit, že zůstal nepochopen, v poezii se to jakoby předpokládá. Když není pochopena povídka, je buď "tatar" autor, nebo čtenář. Myslím, že básníci (o "rádobybásnících" nemluvě) této skutečnosti často zneužívají a móda volného verše jim hraje do karet. Nevěřím, že cokoli hezkého, dobrého a kvalitního může vzniknout bez snahy, námahy, píle a trochy štěstí. Jako náplast na bolístku Ti mohu zdělit, že se někdy se svými básněmi trápím zcela nelidsky a to bez jakékoli záruky, že se budou líbit.

Aliwien: Myslím, že je to dáno i tou uspěchanou dobou. Prózu musíš vymazlit, tam nic neokecáš a není to pět minut momentálního nápadu. A navíc net je doména mladých a kdo z nás, když byl mlád nebásnil? Ať se se zamiloval, nebo dostal kopačky, vždy to vyřval do básně. I já, mám jich plný šuplík :-D. Dík za koment.

Aliwien: ŽblaBuňka: Díky za komentáře, je fakt docela zajímavé co ovlivňuje naše životy. Aliwien, ale máš pravdu, jak v tom starém židovském fóru, když Izák pravil na smrtelné posteli:"Sára, všechno je úplně jinak."

Zcela souhlasím. I na tomto literárním serveru se prozaici utápějí v moři poetů. Ale s tím bohužel nic nenaděláme. Jinak hezký fejeton a vtipný.

Jsem ráda, že tě to aspoň pobavilo. Jo nohy bolí jako sakra, můj muž má zvláštní druh "hledavou sklerózu" to je dílo :-). Díky za komentář, zatím se tu rozkoukávám a moc nevím jak to tu chodí, ale já na to časem přijdu :).

Třeba na to jednou přijdeme všichni. Hezky napsané, líbilo se mi to.

Vtipné, pobavilo mě to. Dodala bych - skleróza sice nebolí, ale jeden se naběhá...

jo, čte se moc pěkně ... :-)

Připadá mi, že v této kapitole (kromě 1. odstavce) je velmi málo děje nebo zajímavých informací. (V podstatě jediná podstatná informace, kterou se tam čtenář dozví, je, že zemřel Oskar. To, zda přežijí Liliana a Jakub ještě zřejmě není jisté.)

Když člověk cítí, že umírá, jeho pud sebezáchovy mu nedovolí myslet na nic jiného než na aktuální fyzické problémy a možnosti jejich řešení. Myšlení nad abstraktními kategoriemi jako členství v radě (či "Měla v tom prsty rada?") je vyloučeno. Buď se necítila tak hrozně, jak je tam popsáno, nebo by bylo potřeba odmazat ty úvahy za "Můj mozek přestal racionálně uvažovat." (Může si na to vzpomenout později a přemýšlet o tom dodatečně, ale ne v ten moment.)

"znetvořeného člověka nějakým fanatickým doktorem" - lepší slovosled by byl: "člověka znetvořeného nějakým fanatickým doktorem"

"To mi to nemůže říct jeden z vás celé?!" - Líbí se mi ta situace i způsob, jakým o ní Liliana uvažuje.

Také se mi líbí zmínka o premenstruačním syndromu.

Celkově se mi nelíbí, že se to ubírá k čím dál horšímu stavu. Ach, kde jsou ty časy, kdy šlo jít ven a vklidu si lovit zmutované lenochody?

Nasytila mě.
Výborná!

mannaz: Díky za návštěvu, to je pořád to jediné co mě utěšuje, že nejsem sama. Už bych se šla picnout.

Příběh se velmi zajímavě vyvíjí a konec vyvolává zvědavost, co to princezna na krále v další kapitole vymyslí. :-) Poměr milostných scén k ostatním je přiměřený.

Jediné, co bych tomu vytknul: "dovnitř vstoupili čtyři královi stráže" - v češtině jsou ty stráže (podle vzoru píseň), takže má být "dovnitř vstoupily čtyři královy stráže" a stejně tak předtím "stráže viděly".

Paráda. Jsem ráda, že nejsem sama :-). Tuhle jsem zapomněla jméno dceřiného kamaráda, souseda a vybavilo se mi až druhý den :-(.

Moc příjemné počtení.

já dávám plný počet bodů!

řekl bych že to pociťuješ trochu jako Cvokhauz. Tím nemyslím blázinec, ale jednu zdejší uživatelku :D . akorát verše mi příjdou trochu násilné. zkus si přečíst nějaké lepší autory na psancích, nebo si v knihovně najdi nějakého dobrého básníka a ono se to spraví ;)

silent_heart: Na "vypsání se" to je dobré. Do básně ale tomu chybí ostrost. Ve skutečnosti se i ve svém vypsání skrýváš, nechceš se dát celá, jsi opatrná. Obracíš se radši "k nám", čtenářům.
Svými verši se jen škrábeš. :-)

puero: souhlasím s tebou, velmi to evokuje. Má to krásně obsažené krásy přírody což mi k těm asijským klikyhákům sedí. Nádherné, tleskám.