Jako čtenář přiznávám, že více čtu poezii a přesně z toho důvodu, o kterém píšeš. Prózu můžu číst jen večer, nebo v noci, kdy už mám v kuse větší chvilku a neodbíhám od toho. Báseň lze přečíst a vstřebat za pár minut.
(Problém je, že tou dobou i píšu a pokud jsem v "produktivním" období, nemůžu moc číst.)

Jako autor mám raději prózu, poezii prostě neumím. Chyb se snažím vyvarovat, ale v kapitole o třech tisících slov se vždycky nějaká najde a rozhodně bych netvrdila, že si nedám práci s jejich hledáním. Jenže čtení po sobě samém je neproduktivní a vede většinou k přehlédnutí nějakých těch nedostatků. Spousta spisovatelů dělá chyby, praxí a citem pro jazyk se asi minimalizují.

Yana: No, prečo??

Erma: Vladan: Já myslím, že jednoduchost volného verše je pouze zdánlivá. Začala jsem psát komentář, ale nakonec byl moc dlouhý a je z toho krátký text - http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24423-literarni-weby-nejso
u-nocni-mura

Skutecne,mas pravdu. Je to muj velky problem.. proto se lecim,

RashaNaamah:
"vážně chceme dál žít?" je básníkova otázka. "Já chci žít!" říká na konci. Ale zdá se, že spíš chce zůstat naživu. Což je trochu něco jiného. – jistě, jako fráze se to užívá – "Já chci žít!" volá odsouzenec na smrt. A znamená to, že nechce umřít.

Ale zde básník říká, že chce žít ve světě, kde "na každém kroku číhá zrada". Opravdu v takovém světě chce žít? Proč? Jen proto, že zakusil, jaké to je umírat či přinejmenším zažívat utrpení? A tedy jeho východiskem je, že chce radši zůstat na živu, s tím, že nebude už nikdy riskovat zranění? Hm, to ale pak není život. Nežiješ. Ty nechceš žít, ale zůstat naživu, milý básníku. Ale jestli pak ty to víš? Zdá se, že ne...

To, že si básník během básně samé odporuje, je pak už jen vedlejší věc – nepatřit už někam a zároveň přesně pojmenovat svůj osud je v rozporu.

Ó, nemám nějak slov, krásně jsi to napsala, no, je to nějaké zamotané v tom životě, proč ty, které nejvíce milujeme a oni nás, proč s těmi jsme současně schopni si nejvíce ubližovat, ta poslední věta opravdu dojímá.

prostě mám ráda klasiku, tady je vše jasné, průzračné, zasněžené, zima a sníh z dílka čiší jako fujavice, vnímám strach za volantem, ale taky hřejivou zimní lásku(mimochodem moje dvacetišesti letá dcera mi dn es po ránu přiběhla říct:"mami, můžeme psát ježíškovi, začíná sněžit." Prostě miluju sníh i přesto, že dnně sedím za volantem...dík za rýmy

jayjay: muzu se zeptat,jak to myslis?

U tét obásně vyvstává otázka, jestli básník ví, co chce. Nezdá se.

Vladan: DDD: Myslím (což je úkaz vzácný), že máte pravdu oba. Já také nevládnu uměním veršovat, ale jedno je jisté: Musím básni rozumět, musí mi něco říct a nechci čekat, až mi autor vysvětlí co tím myslel. A věřím, že dobrá báseň dá jistě tolik práce jako dobrá povídka.

Proto já třeba ráda píši drabble, uplácat ze zadaných slov příběh o 100 slovech je docela fuška a skvělé cvičení nebýt ukecaný. Tady zjistíš kolik zbytečných slov napíšeš, ani by příběh ztratil.

Jen když se dívám kolik je všude básní tady třeba l4ooo a jen povídek 1 400 (což je desetina), tak nevím - je něco shnilého v národě Dánském :-DDD. Že bychom byli tak poetický národ - jistě máme Nerudu a nositele Nobelovy ceny, ale přesto. Nevím, jen můj dojem je, že próza je prostě pracnější (tedy dobrá próza).

Erma: Děkuji, je velmi příjemné, když to ještě někomu jinému ladí (obraz a báseň). Francouzsky také neumím, tak jsem tam "nacpal" ta "r" a vyslovuji si je pěkně hrdelně:-).

Dobrý nápad, jo Sněhurky jsme teď v malých dávkách všichni....

mannaz: Vďaka. Snaha bola. :)

Takari: Díky Takari, cením si toho, já se těším zase na tvé příběhy. :D

Těším se jak se příběh vyvine :). Skvěle napsané, dobré obraty. Líbí se mi i třeba přirovnání "Jsme jako králíci v kleci co čekají na sekáček některé z kuchařek. Nebo jako kanárci v kleci, jenž nemají žádnou šanci se ze své klece bezduchého a nicotného života jak dostat, jedině smrtí, ale ta k nim většinou přijde, jen když je jejich pán zapomene nakrmit." Nápad s čárkovým kódem přímo pecka :).

Krásná. Upřímná a láskyplná.

DDD: Jiří Turner: Možná se mýlím, nepíšu básně - neumím to, ale zdá se mi, že když bych chtěl vyjádřit nějakou myšlenku (pocit, náladu...) a měl k dispozici jen omezený počet rýmujících se slov (o rytmu nemluvím), nebo neomezované množství slov ve volném verši, je první případ o dost těžší...

Yana: Děkuji

mannaz: Děkuji

Jiří Turner: " Nevěřím, že cokoli hezkého, dobrého a kvalitního může vzniknout bez snahy, námahy, píle a trochy štěstí." To se mi strašně líbí. A ještě jednou se zastanu volného verše. Jsem přesvědčen, že pokud je míněn vážně a poctivě, dá zrovna tolik práce jako verš vázaný nebo cokoliv jiného.
Často se mě někdo ptá, na který hudební nástroj je nejsnadnější hrát. To je vyloženě hloupá otázka. Takový nástroj není. Chci-li být v něčem opravdu dobrý, musím se tomu věnovat naplno a poctivě a musím to myslet naprosto vážně - a je úplně jedno, co jsem si vybral. Čas a snaha potřebné k dosažení určitého stupně (řekněme) dokonalosti jsou vždycky téměř stejné.
Trochu jsem to samozřejmě zjednodušil, ale myslím, že takhle to funguje kdekoli. Proto se mi příčí, když slyším "On píše básně a ještě volným veršem. Ten to má jednoduché." Pokud k tomu ten "On" přistupuje zodpovědně, natrápí se často úplně stejně.
Ale je to hezké trápení, ne?