hodne stary .... ale jo, jsou to tve vzpominky ... proc ne ... :)

precetl jsem to dvakrat ... a libi :) ... zaver je dobrej ...

Náčelník Holá Ruka: I tobě mladej kmotrov děkuje...

Naopak! Já děkuju Tobě, že můžu číst tvé básně. Patříš tady k tomu nejlepšímu...
Dík.

Orionka: Je to taková imaginace, zařekl jsem se, že podobné básně nebudu zveřejňovat a je to tady zase...:-)

díky :-)

stará ale pěkná :-)

Sice moc nechytám obsah, ale forma se mi líbí :). Možná jsem nechápavá, možná je to příliš osobní, možná je to záměr... nevím.

Hezké, nutí k přemýšlení. Chápu správně, že v denním shonu odháníš noční můry?

Jedním slovem krása. A když to recituje tak příjemný hlas, nemám slov.
To šustění jakoby k tomu patřilo.
Moc se mi líbí.

Jiří Turner: A vidíš! To já si třeba nemyslím - přeci jen volný verš tě volně nechá dát dohromady myšlenku, naučíš se na něm používat básnické prvky, etc. Je prostě lepší pro vypsání (pásma!) než vázaný, nad kterým musíš (!) přemýšlet, jinak ti uteče smysl, rytmus, rým a báseň se tím stane devalvovanou.

Hele vymyslet nicneříkající název, nebo kardinální blábol je ryzí mistrovství. Za to by měli dávat ceny. Třeba HAMÁNEK. Co to je hamánek? Není to ten člověk z úřadu práce, kterého lze natřít na chleba? Navrhuji vyhlásit soutěž o nejpraštěnější blábol.

S formou problém nemám, ale s definicemi ano. Říkáš, že dobro objektivně neexistuje, souhlasím, ale pak stejně objektivně neexistuje ani láska - je to subjektivní cit (k někomu nebo něčemu). Dobro je subjektivní hodnocení (nějakého činu).
Příroda jako hodnota. Souhlasím... ale to nestačí, protože přírodu jako "hodnotu" mají jak zelení aktivisté (ekoteroristé), tak Vladan (ekoskeptik) s poměrně protichůdnými názory na to, co dělat.
Vzít jako hodnotu stroje mě ještě nenapadlo.
Vánoce ještě jakž takž přežívám (dokážu je dlouho ignorovat), ale z duše protivné mi jsou velikonoce. :-)

Náčelník Holá Ruka: Ale já se nečervenám, jen nemám tak trochu slov. Třeba pozdějí ;-)

Stejně jako Tomas myslím, že přítelem podvedená holka by se takhle nechovala (= povídce nevěřím). Čekal jsem, že to podvedení jen hraje a po spoutaní zavolá přítele coby pomstu za to, že ho vypravěčka pomlouvala...

Pár překvapivých výrazů:
*tvářila se velice smutně, ale bych mohla pomoci kamarádce, jejíž přítel ji stále ubližovat?!
*rozemnout mi kalhoty
*Nechápajícně jsem
*já vydala jemný stém
*Chápala jsem a u jsem ani nepípla

občas ti lítá nějaká čárka, mě x mně

"Malý děti na všechno šahaj
a jejich osamělý matky
se taky chytaj čehokoliv "

Tak to mě pobavilo :D

tezko komentovat takovy text. Dusi ma, zpracovani a la yoda je taky zajimave a verim ze i na napsani tezke, ale tak nejak mi nejde do hlavy ze by z velkeho stromu udelal stul, zidle a cosi a zbylo by mu par fosen... nebo jsem to jen spatne pochopil...

Já z tebe prostě "nemůžu". Píšeš s takovou samozřejmostí, lehkostí o pocitech, které jsou těžké. A ten styl jak zacházíš s volným veršem... moc moc fajn, přemýšlela si někdy o sbírce? Bylo by to určitě pro mnoho lidí zkrásnění všedního světa. Musím podotknout, že jsi tu jedna z mála autorů, jejichž poezie se mě opravdu dotýká. :-)

Nejdříve bych se rád, jak je mým asi protivným zvykem, pozastavil nad formální stránkou tvé úvahy. Všiml jsem si, jsa ten tvůj pozorný čtenář, že trochu narcisistním způsobem předpokládáš, že tvoje úvaha někoho zajímá proto, že je tvoje. Nezajímá. Tedy, tvé názory by měly zajímat tvé blízké a možná známé, ale anonymního čtenáře zajímají ty názory a teprve pokud se s nimi shodnou, osloví je, případně rozčílí doběla, pak se možná začnou zajímat o jejich autora. Jinak tomu může být u papeže, dalajlámy nebo prezidenta, ale to není náš případ.
S tím souvisí to, co vlastně chceš veřejnosti, komunitě psanců, sdělit. Nastiňuješ nějaký svůj žebříček hodnot a vyzýváš, aby ho ostatní odhalili také…Sám´s jistě, při tom psaní, musel zjistit, jak je těžké něco jako žebříček hodnot definovat. Které hodnoty zařadit, na jaké místo, a které pominout? Vyřešil´s to zajímavě. Uvedl´s v podstatě tři základní hodnoty, které vůbec existují. Přírodu, tedy vše, co tu je bez přispění člověka, stroje, v širším smyslu vše, co člověk vytvořil, a lásku, mohlo to být stejně to kritizované dobro nebo lidství, která tomu všemu dává nějaký smysl. A máme to „v suchu“.
Myslím, že za úvahu stojí právě to, co jsi nezmínil. Ty relativně malé, drobné „podhodnoty“, které nás definují a vypovídají o tom, jací jsme. Jestli jsou pro nás peníze více než příroda nebo stroje, je absurdní otázka, ale jestli jsou pro nás peníze více, než úcta bližního, než vlastní pohodlí, než vlastní svědomí, to jsou otázky. Odpovědi na ně však nepřináší úvaha či deklarace, ale naše činy, na základě kterých nás vnímá naše okolí…

kratke a vystizne. Velmi podobny scenar jsem jednou zazil taky a vybavuju si ho dodnes protoze jsem tehdy videl poprve slecnu, ktera je mi partnerkou uz nejaky tem patek. Libi. Mimochodem, pozor na carky u prime reci. Vzdy je pred uvozovkama