misháá: Děkuji Míšo :)

ano ano... ne asi, ale určitě :( díky za milé komentáře :)

Krásné. Prostě kdo umí, umí...

Ano, mám rád, když se básník pustí do popisu nějakého každodenního rituálu. Většinou jde o drobnost. Poezie je o drobnostech. A kafe to je klasika. A přitom si vem, že ještě v polovině předminulého století to rozhodně klasika nebyla. Rozhodně je to poměrně mladý rituál. A stejně tak čaj. Ale děsím se toho, že by se z pití kávy stalo totéž co dnes pití čaje. Kdo si dneska udělá čaj o páté, koupí si sypaný earl grey nebo jiný typ a dovede si vychutnat čaj? Kávu ještě jo, káva je taková přestávka, kafe v deset je okamžik, kdy je rozplánován celý den a po dopití se jde makat. Ale čaj? Čaj piješ při práci. Ani nevnímáš, že ho piješ.

Až budete mít ten balkon budete jako rakousko-uherské hraběnky.

jojo, vyhánění čerta ďáblem....

Pousmál jsem se , strasne se mi to libi :D

Tafy řeknu jen jedno, moc dobre se to cte a je to opravdu povedene

Mě se líbí.

To je tak krásný, až je mi z toho ouvej. Jen tak dál :)

To je moc hezké :)

Pravda a moc se mi líbí :)

Výborné to je :)

Přiznám se, že jsem ji četla už dřív, ale tápala, jak komentovat. Je to hodně osobní a nevím, jestli jsem pochopila správně, o jakou bestii jde - jestli tělesnou nebo duševní. Možná jsem nechápavá, možná to tak vyznít mělo. Každopádně báseň zaujala, pocit tísně se přenesl i na čtenáře.

No jak. Pádný důvody! :D
Výborný

Dobré :) Upřímné, bez trapné omáčky prázdných slov.

Já jsme se v tom to díle našla a líbí se mi :)

Jo líbí se mi :) a ten název je prostě jednoduchej a přímej :D

Umouněnka: Děkuju za poklonu. Jsem rád, že to vzbuzuje takovej dojem, jakej zamýšlím a hlavně jsem rád, že to dokážou dokážou ocenit i autoři z ,,druhé strany spektra,,)

puero: Děkuji za obsáhlý komentář. Nedávno mne napadlo, že na psancích řeknu o puerovi, že je ryzí intelektuál. Taky mne napadlo, že tady skupiny nenaplňují to kvůli čemu vznikly, že by kolem puera měla být skupina intelektuálů, kolem mne třeba skupina venkovanů z přesvědčení.
Můj oblíbený Alan Watts v jedné knize píše, že to je jako by jste vstoupili do kouzelné zahrady (má na mysli spiritualitu), pak někde vyjdete dírou ven a za nic na světě tu díru nemůžete najít, aby jste mohli zpátky.
To je to zabloudění na cestě.

To by mě milá kritičko,taky zajímalo-význam..je to fňukání nad sebou a přitom oslava sebe samé,pořád dokola..tedy žádný význam,a to je ještě horší než špatná báseň...se mi zdá:-)..že to je spíš pubertální emocionální výkřik nikam..co se týká obsahu,forma mě nezajímá,tomu nerozumím.