Přemýšlels někdy hlouběji o bolesti? O tom, jak je pro vnímající tvory důležitá? A kolik druhů tělesných i netělesných bolestí člověk v životě zažije!! S tělesnými bolestmi je to jednodužší: zažiješ tu nejhorší a všechny ostatní jsou pak ve srovnání s ní nicotné a jejich bolest je tak zkompromitována a odsouzena jako nehodna prožívání. Ani bolest která trvá roky není bolestí po celou dobu, člověk ji přivykne a přestane vnímat. Ale bolesti netělesné, ty jsou mnohem horší. Smrt blízkého člověka, rozchod, nevěra, prohra, pokoření, ztráta důstojnosti, zklamání všeho druhu atd atd. Nejde je s ničím porovnávat, jsou pořád aktualizované a pokaždé v nových souvislostech. A pak je ještě jedna bolest, takový podivný filozofický fenomén, který postihuje jen určitý typ lidí: něco jako kosmický světobol. Ten stav, kdy si uvědomíš, že neseš na bedrech tisíce cizích křížů. Když máš strach o celou civilizaci o lidi, kteří by ti měli být lhostejni, ale z nějakého důvodu nejsou a kopou si vlastní hrob a podřezávají vlastní větev a tvá bolest tkví v bezmoci s tím něco udělat. Pak začneš v básních skuhrat a psát filozofické úvahy na téma Kam ten svět spěje apod.
Takže věřím, že ta část s bolestí, která nebolí, je bolestí metafyzickou a ne fyzickou. Bolest fyzická, když zabolí, člověka probudí a posílí.

Jo, Splav jsem se taky naučil na zpaměť a taky bych ji chtěl potkati v lukách, kde je to Šrámkovoj vlání. Někdy začnu básničku slovy Trápím se trápím, pak to rozvedu, dopíšu a úvod vyškrtnu, prostě to použiju jako nakopnutí. Nakopnutí co zabírá. V devatenácti jsem byl po uši zamilovaný a básničky co jsem napsal se dají číst i dneska (některé). Myslím, že je fajn, že máš taky svůj ARCHIV starých věcí.

Ono bývalo totiž obecně dáno, že spojky nesmí samostatně viset, stejně tak třeba nemají být samotné na konci řádku. Poslední dobou se ale setkávám s čím dál větší tolerancí těchto odboček a mně samotné to už taky nevadí, někdy mám sama chuť to tak použít, ale narozdíl od jiných si ještě netroufám. Mně spíš vadí tady ta vulgarita, vím, že to k tvé poezii patří a odrazovat tě od toho nechci, jen zrovna tady mě to až moc praštilo. Možná je to i tou píčou, to slovo se mi ze všech sprostých snad hodí do básní nejméně, ale to je můj subjektivní problém. Takže bída to opravdu rozhodně není, bída jsou tu jiné věci a vyskytují se u jiných autorů, tohle je přece jen nadprůměr zde, i když specifický a ne každý to překousne. Rozsekanost je taky pro mě v pořádku, umím si to představit i čtené. Takže tak, aspoň jsem se zase jednou pořádně zamyslela nad formou něčí básně.

ólala :) ... taková hezky jarně voňavá

Forma se hezky doplňuje s obsahem, mně to takhle sedí.

Tenhle styl má hodně co do sebe, je takovej posbíranej z chodníku a zaprášených oken... někdy je to nejlepší, nepřijde mi že by si tohle na něco hrálo. "holky co jim je šukám" bylo na mně už trochu moc, ale možná je to tím, že mám zlozvyk si autora přikrášlovat a on mi to nyní zkazil a poslal mne do toho smetí. :-D Ale jako dobrý. Rozhodně zajímavější tvorba ze zdejšího repertoáru.

Vilém Drobný: bývalo... děkuji :)

Děvucha oděná do kroje....? :-))

děkuju

Jo umíš, a mě se to líbí! :)

umíš psát vyznání :D

Uzasny..ta prostredni sloka s pip na konci ma skvelej rytmus, zpev i text

Dobry pocin ...

Zazpíval jsi to velmi pěkně, jen se mi nelíbí rozdíly mezi textem, který zpíváš, a který je napsaný. Pocit, který zachycuješ, je určitě zajímavý. Až ty lidi všechny poznáš, můžeš o nich psát povídky. :-)

líbí se mi, je zvláštní

skutočne krásna!

líbí

asi líbí

Roztomilá povídka. Takové mám ráda, ale chybí mi pozitivní konec, výzva, nadšení, rada, přání.

V mém případě je poetičtější báseň bez zpěvu.