To jde úvozem hajný Horyna...

Jsme přibližně stejně staří (mladí), tak víc nemusím vysvětlovat.

Vítej.

Yana: diky, Yani..diky za tenhle koment..pisu o tom, co ziju..

Kleriska.KX: dekuju, Klerisko..mam skvelyho syna..!!

No já nevím...přijde mi, že se tam dost opakuješ, vím, že to byl záměr, ale mně se to jeví spiš jako točení v kruhu...každopádně máš na toto téma lepší dílka...

taron: Yana: díky, holky ;)

Děkuji všem za milé komentáře.

aha, taron stokrát jinak, jo zajímavé pojetí, takové skoro nepoetické, ale teda vymakala jsi to, klobouk dolů, možná to nechápu, nebo něco jo :-), svoji myšlenku jsem si tam našla

no to je smutné, popsal si to tak "vtíravě" až mě zamrazilo, pěkné

hledám slovo jak popsat ty tvoje básničky, prolíná se v nich toho tolik, to asi že ty jsi tak "plná", nejsi bílej papír, jsi plná obrazů, lásky, moře, šodó, života, těch dvou a těch ostatních, jo tvé básně jsou pro mě pozitivní, třeba jsi jen plná fantazie, ale to ne, vnímám tu houževnatost a opravdovost

moc nechápu druhou sloku resp. její poslední verš, jinak se ti povedlo vyobrazit tu nezáviděníhodnou náladu skvěle

ne, není to lest, to je prostě život, je to něžná, mladá, krásná básnička plná lásky a také zklamání, ale toto jde spolu občas ruku v ruce, moc se mi líbí ten začátek, krásně uvede do té básničky a působí až dojemně

naše "moudrá" Veronika, ano teď žiješ své období rození, jsi tak moudrá že nebrečíš že ti cosi uniká, ale s láskou a velkým srdcem prožíváš, krásné, opět vnímám tvoji nepokřivenou životní filozofii

DDD: Takhle dalece do toho já nevidím.

Ospalá chvíle
v tichu se schová
za okraj nebe
kde září Štír

K čemu jsou vlastně
potřeba slova
tomu kdo potmě

sám

hrává na klavír...

Takhle by se sice rozbila struktura, ale četlo by se mi to lépe. To je ale subjektivní.

Dík za výklad.

to bylo hezké rozloučení.

Píšeš pravdu, to se mi líbí.

Velmi čtivé. A opravdu síla :-)

Sny jsou mnohdy tak reálné, že nás některý z nich pronásleduje celý život. Stejně jako Aničce i mě přeběhl mráz po zádech. Pěkně napsané.

To je nádhera... Nevím proč, ale za čímkoli se slovem "Valentýn" v názvu čekám určitou pózu. Ale ani by mě nenapadlo z něčeho takového podezírat právě tebe :-) Jsem moc rád, že jsem si ji přečetl. Jsou to krásný a opravdový slova. Věřím jim :-)

kmotrov: Moc děkuju za komentář. Vážím si toho, že ti stojí za to se mými dílky zabývat takovýmto způsobem.

Neměl jsem sem tu básničku asi ještě vkládat. Já ji totiž vlastně tvořil jako písničku. Jenomže nevím, kdy a kde se mi ji podaří nahrát tak, jak by si zasloužila.

No - a právě proto jsem tam ten verš s tím klavírem napsal schválně. Já ho tam chtěl právě kvůli tomu, že je delší a rytmicky oživí konec sloky, přičemž ale počet taktů a přízvučné slabiky zůstanou všude stejné.

Ten druhý případ je mnohem jednodušší - slovo "proč" je bez přízvuku, první doba je na slabice VRA cet. Zkus si to takhle přečíst. Myslel jsem, že to ze slovosledu jasně vyplývá. Proto jsem taky nenapsal "proč se vracet na zem", ale otočil jsem to :-)

Ale já tyhle teoretické řeči (myslím ty svoje) nemám moc rád. Až vyrobím nějakou smysluplnou nahrávku, hodím ji sem. Doufám, že se pak obhájí sama :-)

Ještě jednou moc děkuju za tvůj čas a doufám, že to nevyznělo tak, že musím mít vždycky pravdu. To by mě mrzelo :-)

Narazil jsi na velice zajímavé téma. V minulosti bez internetu by ses nejspíš bavil s lidmi, se kterými se hodně vídáš. Možná by sis s rozuměl, možná ne. Nyní se díky internetu můžeš přátelit s lidmi takřka z druhého konce republiky. (A kdyby nebylo jazykové bariéry, i světa.) Díky tomu máš větší šanci narazit na někoho, s kým si rozumíš a s kým se ti dobře spolupracuje.

Nesbližuje to, když jsou lidé spolu, ale to, když spolupracují (to, jak spolupráce sbližuje, je ukázáno v epizodě Star Treku: Nové generace "Darmok") a internet umožňuje určitou formu spolupráce na dálku. Je omezená, ale sbližuje. Kdybys k dané Veronice, kterou vídáš, přišel a řekl jí, že se ti líbí, jak velká je pravděpodobnost, že by s tebou chtěla vydávat časopis? Neviděl jsem ji, takže mohu jen spekulovat, ale řekl bych, že moc velká ne. Dnes mají lidé víc na výběr; nemusí se přátelit s těmi, se kterými je spojuje jen zasedací pořádek. Někdy je to výhoda, jindy nevýhoda.

Je jedno, kolik času spolu dva lidé stráví, podstatné je, kolik času stráví vzájemnou spoluprací. Dokud budou lidé jen sedět vedle sebe a nevšímat si jeden druhého, k přátelství to nepovede. Otázkou však je, s kým se chceš přátelit. Počet skutečných přátelství, která může člověk udržovat, je omezený, a pokud toto omezení budeš překračovat, skončíš jako na sociální síti, kde má člověk dvě stě přátel, u kterých nezná ani jejich křestní jméno.