 06.04.2014 6 845(13) 0 |
Je předjarní večer
syrový nahotou,
však zbytky ledu
doposud nestály.
Tísnivý soumrak
mě přiškrtil garotou,
v podivném sledu
je čas velmi nestálý.
Lesknou se chodníky
a bíle září zeď,
tak jedno v druhém
zvláštně se zrcadlí.
Je to jen okamžik,
však právě teď
stín prošel kruhem
a splynul se zrcadly.
Déšť obraz vykouzlil
v tu chvíli na zdi,
zvláštní má podobu
v jedné je více tváří.
Do všech svých neznámých
jsem nadobro zazdil
svou budoucí obdobu,
své vlastní stáří.
Na tenké hraně vědomí,
když obrazy ožijí,
přijde i budoucnost,
která tak měla být skrytá.
Déšť podobu vyjasnil,
stíny se nesmyjí,
můj pohled je z iluzí most
do prázdna a neurčita.
Stín vyšel do ulic
potichu zvečera
a jako příšera z podsvětí
mě svým zjevem děsí.
Už říkám si posté,
je to jen chiméra,
jež hlavou proletí
a potom zmizí kdesi.
Nechci znát budoucnost,
minulost docela stačí,
nemohu vrátit, co bylo kdysi,
prožít to znovu a lépe.
Bezmocný ve vzteku
se dál nutím k pláči,
můj čas na krajíčku visí
a na dveře mi klepe.
Je předjarní večer,
dnes světí se nesvatí,
vínem si připiji
a v klidu dojdu domů.
Pak řeknu tiše všem:
dnes už se nevrátí,
zahnal jsem bestii,
jsem zdravý a bez symptomů.
syrový nahotou,
však zbytky ledu
doposud nestály.
Tísnivý soumrak
mě přiškrtil garotou,
v podivném sledu
je čas velmi nestálý.
Lesknou se chodníky
a bíle září zeď,
tak jedno v druhém
zvláštně se zrcadlí.
Je to jen okamžik,
však právě teď
stín prošel kruhem
a splynul se zrcadly.
Déšť obraz vykouzlil
v tu chvíli na zdi,
zvláštní má podobu
v jedné je více tváří.
Do všech svých neznámých
jsem nadobro zazdil
svou budoucí obdobu,
své vlastní stáří.
Na tenké hraně vědomí,
když obrazy ožijí,
přijde i budoucnost,
která tak měla být skrytá.
Déšť podobu vyjasnil,
stíny se nesmyjí,
můj pohled je z iluzí most
do prázdna a neurčita.
Stín vyšel do ulic
potichu zvečera
a jako příšera z podsvětí
mě svým zjevem děsí.
Už říkám si posté,
je to jen chiméra,
jež hlavou proletí
a potom zmizí kdesi.
Nechci znát budoucnost,
minulost docela stačí,
nemohu vrátit, co bylo kdysi,
prožít to znovu a lépe.
Bezmocný ve vzteku
se dál nutím k pláči,
můj čas na krajíčku visí
a na dveře mi klepe.
Je předjarní večer,
dnes světí se nesvatí,
vínem si připiji
a v klidu dojdu domů.
Pak řeknu tiše všem:
dnes už se nevrátí,
zahnal jsem bestii,
jsem zdravý a bez symptomů.
22.04.2014 - 18:28Přiznám se, že jsem ji četla už dřív, ale tápala, jak komentovat. Je to hodně osobní a nevím, jestli jsem pochopila správně, o jakou bestii jde - jestli tělesnou nebo duševní. Možná jsem nechápavá, možná to tak vyznít mělo. Každopádně báseň zaujala, pocit tísně se přenesl i na čtenáře.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chiméra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pohádka tisíce a jedné noci
Předchozí dílo autora : Večer pod Kralickým Sněžníkem
