26.05.2014 - 11:14
7(6.)
připomíná mi to Ščipačovovy verše, je v tom cosi soc. realistického, zvláštní
26.05.2014 - 10:54
16(7.)
Nějak mi víc k pocitům, které vyjadřuje tohle dílko jde název Bača:-),ale navozená představa je úžasná
26.05.2014 - 10:45
2(2.)
souhlasím s Cvokhaus, ale, ale...je v tom veliká síla. Kdyby to slunce těm pijákům vypálilo hrdla a oni by pochopili, že všeho moc škodí, pak by bylo na světě o hodně lépe :)
26.05.2014 - 10:43
3(3.)
ou...
také hluboká, cítit z ní dilema...rozcestí
takové to : věda, nevěda ...kam jít!
také hluboká, cítit z ní dilema...rozcestí
takové to : věda, nevěda ...kam jít!
26.05.2014 - 10:39
14(3.)
Nádhera, připomnělo mi to mé dětství, něco podobného jsem kdysi taky sepsala...
26.05.2014 - 10:37
13(8.)
:)))
ano, zažila jsem jednu maminku, která nabízela svého nepovedenýho syna : Nevíte o nějaké , která by si ho vzala? Já bych ji i zaplatila :(((
tááák, doufám, že tak jednou nedopadnu :)
ano, zažila jsem jednu maminku, která nabízela svého nepovedenýho syna : Nevíte o nějaké , která by si ho vzala? Já bych ji i zaplatila :(((
tááák, doufám, že tak jednou nedopadnu :)
26.05.2014 - 10:35
4(2.)
taron: Děkuji, že jsi nahlédla na okraj hlubiny a objevila odraz světla.:-) málokdo umí hledat perly v hlubinách, ještě jednou děkuji a hezký den.
26.05.2014 - 09:53
14(2.)
Doporučila bych to oddělit na jednotlivé sloky,jinak skvělé.
26.05.2014 - 09:43
7(6.)
Je to pěkné. Ale psát znamená také nebát se bát. Možná v tom to tkví...
26.05.2014 - 09:23
7(5.)
Až příliš těm pocitům rozumím. Je to skvěle napsáno. Vzpomínám, jak jsem si kdysi poznamenal tohle:
"Ubitý pohodou rodinného krbu
chodím už jen pokládat kytky na hrob
nebožky mojí fantazie"
A přece se to vrátilo.
Nemá smysl se tím užírat, nemá smysl tlačit na pilu a znásilňovat slova i sama sebe - i když to vlastně víš, nebo to aspoň z tvé básně jasně čtu. Myslím, že prostě stačí s čistou hlavou nějakou chvíli počkat. Někdy to může trvat měsíce, mně to trvalo roky. Ale nelituju. Díky tomu jsem zjistil, jak strašně jsou slova plachá a že prostě nemá smysl zbytečně je plašit ještě víc. A když jsem si tohle uvědomil a smířil se s tím, ta slova přišla. Čas od času se zase někam ztratí, ale teď už vím, že je to tak dobře a že se zas vrátí :-)
"Ubitý pohodou rodinného krbu
chodím už jen pokládat kytky na hrob
nebožky mojí fantazie"
A přece se to vrátilo.
Nemá smysl se tím užírat, nemá smysl tlačit na pilu a znásilňovat slova i sama sebe - i když to vlastně víš, nebo to aspoň z tvé básně jasně čtu. Myslím, že prostě stačí s čistou hlavou nějakou chvíli počkat. Někdy to může trvat měsíce, mně to trvalo roky. Ale nelituju. Díky tomu jsem zjistil, jak strašně jsou slova plachá a že prostě nemá smysl zbytečně je plašit ještě víc. A když jsem si tohle uvědomil a smířil se s tím, ta slova přišla. Čas od času se zase někam ztratí, ale teď už vím, že je to tak dobře a že se zas vrátí :-)
26.05.2014 - 08:35
20(9.)
taron: slnečnica: VKate: moc děkuju, těší mě, že se líbily :-)
25.05.2014 - 23:11
3(2.)
Jack I. Pier: A přitom je matematika tak strašně fascinující :)